7 C 9/2021-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 30. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 8. 2018 ve znění dodatku ze dne 28. 9. 2018 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč splatný dne 18. 10. 2018. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni úvěr ve výši 25 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 050 Kč. Jelikož žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 25 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 4 050 Kč, na smluvní pokutě 10 650 Kč a na nákladech na upomínání 100 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení vyzván. Žalobkyně v žalobě označuje poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na upomínání souhrnně jako kapitalizovaný úrok. Zákonný úrok z prodlení požaduje žalobkyně za období od 19. 10. 2018 do 19. 11. 2019 kapitalizovaný částkou 2 441,10 Kč a od 13. 12. 2019 dále do zaplacení z dlužné jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně vzala před prvním jednáním (podání ze dne 20. 1. 2021) podanou žalobu částečně zpět pro smluvní pokutu ve výši 9 900 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 150 Kč a dále požadovala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 442,10 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení. Zpětvzetí odůvodnila tím, že nedisponuje důkazy k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 4. Dle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud nezjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí návrhu, když byla žaloba vzata zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé a nesouhlas žalovaného by nebyl důvodem neúčinnosti zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z tohoto důvodu soud v předmětné věci řízení částečně zastavil s ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně v rozsahu dle výroku I. 6. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 7. Výpisem z obchodního rejstříku dokládala žalobkyně svou právní subjektivitu. 8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2 20. 8. 2018 a smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 9. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 20. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 12 300 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že částku 10 000 Kč převzal v hotovosti. Dne 18. 9. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný za pomoci prostředků komunikace na dálku dodatek k úvěrové smlouvě, kterým byla navýšena jistina úvěru na částku 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 29 050 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. 9. Žalobkyně dále k důkazu předložila obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, které upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu založeného smlouvou o úvěru. 10. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy seznámen s jeho právy a povinnostmi vyplývajícími mu z uzavírané smlouvy o úvěru. 11. Potvrzeními o provedené platbě ze dne 17. 9. 2018 a ze dne 18. 9. 2018 žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 17. 9. 2018 částku 10 000 Kč a dne 18. 9. 2018 částku 5 000 Kč. 12. Upomínkou ze dne 3. 10. 2018, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 20. 10. 2018 a předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne 31. 10. 2018 žalobkyně doložila, že její právní předchůdkyně vystavila pro žalovaného upomínky k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o úvěru. Nedoložila však jejich odeslání žalovanému. 13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 včetně její přílohy, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 19. 12. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 8. 1. 2020 žalobkyně doložila, že původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původní věřitelky ze dne 7. 1. 2020 podaným k poštovní přepravě dne 8. 1. 2020. 14. Výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 9. 2020 včetně poštovního podacího archu z 9. 9. 2020 žalobkyně doložila, že její právní zástupce žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 9. 7. 2020 podanou k poštovní přepravě dne 9. 9. 2020. 15. Žalobkyně nepředložila důkazy k prokázání skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť jak sama tvrdí, těmito důkazy nedisponuje. 16. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a poté zaslala žalovanému prostřednictvím bankovního převodu na jeho účet č. [bankovní účet] dne 17. 9. 2018 a dne 18. 9. 2018 celkovou částku 15 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani následně po postoupení pohledávky žalobkyni na předmětný závazek ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřila úvěruschopnost žalovaného. K zaplacení dluhu byl žalovaný prokazatelně vyzván oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 odeslaným mu dne 8. 1. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2020 odeslanou mu dne 9. 9. 2020. 17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 18. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala. [jméno] žalobkyně v částečném zpětvzetí žaloby uvedla, že nedisponuje důkazy, které by prokazovaly, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala. 19. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. 20. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 25 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (25 000 Kč), a částkou, kterou jí, popř. po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný uhradil (0 Kč). Žalovaná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. 21. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhr