19 C 144/2022-61 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem, který byl doručen zdejšímu soudu dne 16. 2. 2022, doplněným podáním ze dne 16. 9. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 623,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím mandatáře dne 18. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 824 Kč určený na financování nákupu zboží (dále jen„ smlouva“). Úvěr byl poskytnut dne 6. 12. 2018 k rukám prodejce, který zastupoval žalobkyni na základě mandátní smlouvy. Žalovaný se v této smlouvě zavázal splácet částku úvěru formou 72 měsíčních splátek ve výši 1 748, a to k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 15. 12. 2018. V rámci smlouvy byl sjednán i úrok a pojištění. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek. Žalobkyně proto dluh ve výši 59 623,99 Kč ke dni 2. 8. 2021 zesplatnila. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na uvedenou výzvu nereagoval, dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka ve výši 59 623,99 Kč sestává ze splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 8 717 Kč, z doplatku nesplacené jistiny po zesplatnění ve výši 41 460,35 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 8 384,64 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 523 Kč z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 189 Kč, z poplatku za odeslání upomínky ve výši 150 Kč a z poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění ve výši 200 Kč. Žalovaný uhradil celkem 27 splátek po 1 748 KČ, v celkové výši 47 196 Kč. 2. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky), z registru [příjmení], ostatních databází (interní platební morálka klienta, interní [příjmení] [příjmení] společnosti [právnická osoba], insolvenční rejstřík, neplatné doklady MVČR, evidence adres obecních úřadů, registr hledaných osob a centrální evidence exekucí) a demografických a statistických dat. Dále žalobkyně analyzovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho finanční rezervu na základě informací získaných od žalovaného. 3. Žalovaný je státním občanem Maďarské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Ve věci se dne 19. 10. 2022 konalo první jednání ve věci, ke kterému se dostavila ustanovená opatrovnice žalovaného a právní zástupce žalobkyně. Opatrovnice žalovaného navrhla žalobu zamítnout z důvodu neprokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. 6. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění: 7. Mezi žalobkyní, resp. zástupcem žalobkyně jakožto prodejcem ([právnická osoba], s. r. o.), a žalovaným byla dne 18. 11. 2018 uzavřena úvěrová smlouva č. SU [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 47 824 Kč za účelem koupě zboží – sedací soupravy, a to za podmínek stanovených v této smlouvě, podmínkách [číslo] ze dne 1. 5. 2018 (dále jen„ úvěrové podmínky“) a Sazebníku poplatků, přičemž úvěrové podmínky i Sazebník tvořily nedílnou součást této smlouvy. Úvěr byl žalobkyní poskytnut prodejci dne 6. 12. 2018, a to převodem na účet. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 33,11 %. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splatit spolu s pojištěním v 72 měsíčních splátkách. První splátka byla splatná dne 15. 12. 2018, zbylé měsíční splátky byly splatné vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž výše měsíční splátky činila 1 748 Kč. Splátka sestávala ze splátky úvěru ve výši 1 532 Kč a splátky pojištění ve výši 216 Kč. Z úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný byl zařazen do kolektivního pojištění schopnosti splácet, přičemž byl seznámen s obsahem kolektivní smlouvy i pojistnými podmínkami. Z tvrzení žalobkyně současně vyplývá, že žalovaný podepsal rámcovou pojistnou smlouvu (prokázáno citovanou úvěrovou smlouvou, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami, Sazebníkem, potvrzením o poskytnutí úvěru, oznámením ze dne 11. 5. 2020 a smlouvou o obchodním zastoupení [číslo] ze dne 20. 11. 2017). Celkem se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit částku ve výši 110 304 Kč. Žalovaný sjednané splátky však nehradil řádně a včas, do prodlení se dostal s pěti splátkami. Žalovaný uhradil celkem 27 splátek úvěru (jistina a úroky), tedy 41 364 Kč, a 27 splátek pojištění ve výši 5 832 Kč (prokázáno přehledem k platbě a tabulkou umoření). Žalobkyně dluh zesplatnila ke dni 16. 7. 2021. Žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami požadovala po žalovaném vedle dlužné jistiny a úroků i úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 523 Kč, smluvní pokutu za zrušení smlouvy ve výši 8 384,64 Kč a úhradu účelně vynaložených nákladů za odeslání upomínky ve výši 150 Kč a za odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč (prokázáno dopisem o zesplatnění ze dne 2. 8. 2021 včetně dodejky, úvěrovými podmínkami a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2022 a podacím archem). 8. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu, je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] na pozici kvalifikovaného dělníka, jeho čistý měsíční příjem činí 29 500 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, dále uvedl, že splácí úvěr měsíční splátkou ve výši 4 000 Kč a jeho ostatní měsíční výdaje činí 800 Kč. Z výplatní pásky za měsíc září 2018 vydané zaměstnavatelem žalovaného vyplývá čistá mzda ve výši 25 176 Kč. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2018 vyplývá, že žalovanému bylo vyplaceno 29 789,70 Kč. Ze mzdové kalkulace zpracované žalobkyní vyplývá, že v době zpracování úvěru žalobkyně vycházela z čisté mzdy 29 518 Kč. 9. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 10. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací sdělených žalovaným, výdaje porovnávala se statistickými daty a provedla lustraci v různých databázích. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V úvěrové smlouvě byly sice uvedeny informace o osobních poměrech žalovaného a rovněž o příjmech žalovaného a o jeho pravidelných měsíčních výdajích za bydlení, a současně žalobkyně doložila, že příjmy žalovaného zkoumala dle dvou předložených výplatních pásek, absentovaly zde však údaje o tom, zda a případně jakým způsobem byly ověřeny výdaje za bydlení a ostatní výdaje. Žalobkyně ani netvrdila, že by v případě žalovaného tyto informace ověřovala tím způsobem, že by si od žalovaného vyžádala dokumenty, na základě kterých by jeho tvrzení ohledně výdajů mohla ověřit. Pokud jde o ostatní výdaje, tedy jiné než na bydlení, z údajů tvrzených žalovaným je zřejmé, že tyto údaje jsou podhodnocené. Žalovaný uváděl, že tyto náklady měly měsíčně činit pouze 800 Kč, tato částka však nemusela odpovídat realitě. Navíc v úvěrové smlouvě je uvedeno, že žalovaný splácel jiný úvěr ve výši 4 000 Kč, z tvrzení žalobkyně však vyplývá částka 6 811 Kč Ani při jednání žalobkyně tento rozpor nebyla schopna odstranit. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně uvažovala jen výdaje tvrzené žalovaným, které porovnala se statistickými daty. Pracovní ani nájemní smlouvu soudu nepředložila, stejně tak ani výpisy z účtu. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 11. Pouhé doplnění čísel do smlouvy bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky ro