19 C 313/2022-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou Okresnímu soudu v Berouně dne 19. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 16. 3. 2020 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalovanému úvěr ve výši 7000 Kč, a to převodem na účet žalovaného, jenž byl spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 283,20 Kč splatný dne 10. 4. 2020. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou byl žalovaný v prodlení, a smluvní úrok z prodlení. Jelikož žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, byl povinen zaplatit žalobkyni vedle nesplacené jistiny úvěru (7 000 Kč) a poplatku za poskytnutí úvěru (6 283,20 Kč) i smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč, smluvní úroky ve výši 10 182,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 780,55 Kč a zákonný úrok z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 27. 7. 2021. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení vyzván. Žalobkyně současně po žalovaném požaduje úhradu částky ve výši 473 Kč, která představuje náhradu nákladů na vymožení pohledávky. 2. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], kde si žalovaný vytvořil profil a zažádal o poskytnutí úvěru. Současně žalovaný uvedl údaje o svém zaměstnání a o typu a výši příjmů. 3. Žalobkyně byla následně Okresním soudem v Berouně upozorněna na nedostatečně prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dne 29. 4. 2022 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to co do částky 3 500 Kč, která představuje smluvní pokutu, a do částky 10 182,16 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok. Dále tedy žalobkyně požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 7 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 780,55 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Současně žalobkyně sdělila, že nedisponuje důkazními prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 4. Dříve než soud ve věci rozhodl, vzala žalobkyně dne 29. 4. 2022 žalobu částečně zpět co do částky 3 500 Kč představující smluvní pokutu a co do částky 10 182,16 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, a to výrokem I. Řízení se v další části vedlo o částku nižší než 7 000 Kč s příslušenstvím proto není odvolání přípustné viz poučení., 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 7. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 16. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které byly žalovanému dne 16. 3. 2020 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 6 283,20 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně. Žalovaný se tak zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkovou částku ve výši 13 474,98 Kč nejpozději do 10. 4. 2020 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě ze dne 5. 8. 2021 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 8. 2021, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno citovaným oznámením o postoupení pohledávky). Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 6. 9. 2021). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě těchto výzev. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval ho k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou před podáním žaloby). 8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 9. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála povinnosti stanovené jí z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaný před poskytnutím úvěru uváděl výši a typ jeho příjmů. Žalobkyně však nepředložila důkazy k tomuto tvrzení, ani netvrdila, jak a zda vůbec byly zkoumány výdaje žalovaného. Navíc žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazními prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 10. Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 11. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz rozsudek Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie, bod 34 a 46, ze dne 5. 3. 2020, ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK). 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Pl