19 C 33/2022-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 19. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 8 664,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru č. B0004955812430177 ze dne 6. 2. 2020 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, a to převodem na účet žalované, jenž byl spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 409,20 Kč splatný dne 6. 3. 2020. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou byla žalovaná v prodlení, a smluvní úrok z prodlení. Jelikož žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, byla povinna zaplatit žalobkyni vedle nesplacené jistiny úvěru (6 000 Kč) a poplatku za poskytnutí úvěru (6 123,54 Kč) i smluvní pokutu ve výši 2 664,20 Kč, smluvní úroky ve výši 3 070,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 800,04 Kč a zákonný úrok z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 27. 7. 2021. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 1 029,66 Kč. [příjmení] dlužné částky neuhradila, ač byla žalobkyní k zaplacení vyzvána. Žalobkyně současně po žalované požaduje úhradu částky ve výši 319 Kč, která představuje náhradu nákladů na vymožení pohledávky. 3. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], kde si žalovaná vytvořila profil a zažádala o poskytnutí úvěru. Současně žalovaná uvedla údaje o svém zaměstnání a o typu a výši příjmů. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 6. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. B0004955812430177, na základě které byly žalované dne 6. 2. 2020 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se touto smlouvou zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 6 409,20 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně. Žalovaná se tak zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkovou částku ve výši 12 599,88 Kč nejpozději do 6. 3. 2020 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě ze dne 5. 8. 2021 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 7. 2021, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno citovaným oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem). Soud má dále za prokázané, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dlužné částky (výzva ze dne 10. 8. 2021 a 6. 9. 2021). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě těchto výzev. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 11. 11. 2021 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021 a podacím lístkem). 7. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 8. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála povinnosti stanovené jí z. s. ú., tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalované skutečně řádně zkoumala. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaná před poskytnutím úvěru uváděla výši a typ jejích příjmů. Žalobkyně však nepředložila důkazy k tomuto tvrzení, ani netvrdila, jak a zda vůbec byly zkoumány výdaje žalované. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalované nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. 9. Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 10. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz rozsudek Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie, bod 34 a 46, ze dne 5. 3. 2020, ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK). 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k pro