19 C 370/2021-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 31 283,68 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 356,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 630,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 283,68 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 30 102,68 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela dne 8. 4. 2015 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč, který byla oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Celkem žalovaná čerpala částku ve výši 80 012,93 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše splátky byla stanovena jako 4 % z aktuálně dlužné částky. Celkem žalovaná uhradila částku 91 402 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni vedle této částky i stanovené poplatky ve smlouvě. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 30. 12. 2019 zesplatnila a současně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ve výši 31 283,68 Kč. Tato částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 30 102,68 Kč, z nesplacených poplatků ve výši 408 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a ze smluvních pokut ve výši 543 Kč. 2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě posouzení její příjmové a výdajové stránky, na základě posouzení klientských informací o proměnných jako je např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení, a prostřednictvím nahlížení do externích úvěrových registrů. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 8. 4. 2015 úvěrovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky, a na základě které žalované poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč s možností změny jeho výše. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 26,28 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách, které byly stanoveny vždy ve výši 4 % dlužné částky (prokázáno citovanou úvěrovou smlouvou a citovanými úvěrovými podmínkami). Žalovaná čerpala částku 80 012,93 Kč, celková částka k uhrazení včetně poplatků, úroků a smluvních pokut činila 146 672,72 Kč. Žalovaná na tuto částku uhradila celkem 91 402 Kč, přičemž na jistinu byla započtena částka 49 910,25 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, proto žalobkyně dluh ve výši 36 064,29 Kč ke dni 30. 12. 2019 zesplatnila a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 30. 12. 2019). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 5. 8. 2021 a podacím lístkem). 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud ze shora uvedené smlouvy zjistil, že žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním domě/bytě, má 1 vyživovací povinnost vůči dítěti, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 12 000 Kč a měsíční příjem partnera 20 000 Kč. 7. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 8. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o své příjmové stránce a bydlení. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Navíc žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku žalované, výdaje nikterak nezkoumala ani nezjišťovala. Pokud žalobkyně zkoumala jen příjmovou stránku, kterou ale neověřovala oproti žádným dokumentům, a nezabývala se výdajovou stránkou, nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 9 odst. 1 z. s. ú. Je logické, že u žalované mohla nastat situace, kdy sice příjmová stránka odpovídala údajům uvedeným ve smlouvě, ale její výdaje byly vyšší než uvedené příjmy. V takovémto případě by jistě žalobkyně úvěr neposkytla. Pokud žalobkyně výdaje žalované nezkoumala, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout. 9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 13. Podle § 1 věty druhé z. s. ú., se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba p