14 C 238/2023-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 232,88 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem ve výši 4 412 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky, a dodatek k této smlouvě dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 24 312 Kč společně s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný sjednanou částku včas a řádně nehradil. V důsledku prodlení žalovaného s vrácením jistiny byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny pohledávky za každý den prodlení. Právní předchůdkyně dne [datum] uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k uzavírání další dílčích smluv o postoupení pohledávek. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. K výzvě soudku k doplnění žaloby vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] žalobu zpět v rozsahu částky 7 412 Kč, která je tvořena smluvní pokutou ve výši 3 000 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 4 412 Kč s odůvodněním, že nedisponuje důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] a jejího doplnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uvedeného dne uzavřeli smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč a ten se zavázal vrátit částku 24 312 Kč do [datum]. Úroková sazba je ve smlouvě uvedena hodnotou 262,31 % ročně. Smlouva dále obsahuje ujednání o právu právní předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. 6. Žalobkyně dále k důkazu předložila obchodní podmínky pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách, které upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu založeného smlouvou o úvěru. 7. Z výpisu účtu společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému na jeho bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě poukázána částka 8 000 Kč a dne [datum] částka 12 000 Kč. 8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně postoupila na žalobkyni předmětnou pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] jejíž výše ke dni postoupení činila 27 412 Kč. 9. Z výzvy žalobkyně k úhradě pohledávky ze dne [datum] a současně oznámení o postoupení pohledávky předchůdkyně žalobkyně ze stejného dne a podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného po postoupení předmětné pohledávky vyzvala k její úhradě. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného uvedeného dne vyzvala k úhradě částky 27 412 Kč spolu s příslušenstvím, specifikovala tento závazek uvedením údajů o smlouvě [číslo] upozornila žalovaného, že pokud předmětný dluh nezaplatí, přistoupí k podání žaloby. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 11. Dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalovanému poskytla částku celkem 20 000 Kč a žalovaný zavázal vrátit částku 24 312 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný tak však neučinil, dostal se tedy do prodlení s úhradou předmětné částky. Následně byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, která žalovaného dopisem ze dne [datum] a následně předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala k úhradě pohledávky, ovšem bezvýsledně. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splatit. 12. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 17. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.