15 C 366/2022-40 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 24. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2019 Smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 74 pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p.a., poplatky za pojištění typ B ve výši 230,00 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek. Jak je patrné z výpisu spotřebitelského úvěru, žalovaný nezasílal splátky řádně a včas. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, na základě Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] přistoupila banka dne 26. 5. 2020 k zesplatnění dluhu. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací ([příjmení]), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 146 261,44 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 319,55 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 402,60 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 840 Kč. Žalobce v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil. 2. Opatrovník žalovaného se ve věci nevyjádřil tak, že namítl neplatnost smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, nevyžádala si žádné potvrzení od zaměstnavatele, mzdové listy, nezkoumala ani výdaje žalovaného a měla by právo pouze na bezdůvodné obohacení. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Bulharské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen„ nařízení“. Dle čl. 4 odst. 1 nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 1 nařízení tedy může být žalovaný žalován u soudu České republiky a Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy, karty klienta, kopie cestovního pasu, protokol o úvěruschopnosti, akceptace smlouvy, obchodních podmínek, ceníku má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2019 Smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 74 pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p.a., poplatky za pojištění typ B ve výši 230 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. 5. Z prohlášení o okamžité splatnosti, výpisu z účtu má soud za prokázané, že žalovaný úvěr nesplácel dle smluvních podmínek. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, na základě Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] přistoupila banka dne 26. 5. 2020 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 146 261,44 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 319,55 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 402,60 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 840 Kč. 6. Z předžalobních výzev má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky, potvrzení úplaty a smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 má soud za prokázané, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 12. 2020 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 12. 2. 2019 Smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 74 pravidelných měsíčních splátkách, spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % p.a., poplatky za pojištění typ B ve výši 230,00 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek. Jak je patrné z výpisu spotřebitelského úvěru, žalovaný nezasílal splátky řádně a včas. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, na základě Produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] přistoupila banka dne 26. 5. 2020 k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 146 261,44 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 319,55 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 402,60 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 840 Kč. Žalovaný na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byla právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván. 9. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Toto nařízení se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Smluvní strany zvolily jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z článku 8. odst. 8.4 úvěrových podmínek [číslo] ze dne 1. 11. 2016. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které