15 C 488/2022-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 6. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 3. 2021 uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně [webová adresa], na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, prostřednictvím služby [právnická osoba] UAB (sídlem [adresa], Litva, registrované pod [číslo]) zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli a následně kódem zaslaným na jeho telefonní číslo potvrdil elektronicky smlouvu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14 400 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 100 Kč a poplatek ve výši 110 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Klidné spaní“ a poplatek ve výši 29 Kč za sjednanou volitelnou službu„ informační SMS servis“ pravidelnými měsíčními splátkami nejpozději do 14. 4. 2021. Žalovaný v souladu s čl. 2 sazebníku požádala o odklad splatnosti úvěru do 13. 7. 2021. Žalovaný celkem uhradil částku 21 830 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 23 SMS upomínkami, 38 emailovými upomínkami a 18 telefonáty. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu upomínkou před podáním žaloby dne 24. 9. 2021, avšak žalovaný na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 575,12 Kč, na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 047,02 Kč a dále na úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 10 575,12 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení a na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 490 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] ze dne 15. 3. 2021 a z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako Dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020 a Sazebník platný od 1. 9. 2020. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, datem narození, číslem občanského průkazu, trvalou adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout Dlužníkovi částku až do výše 14 400 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] a Dlužník se zavázal vrátit věřiteli tuto částku spolu s poplatkem za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, s poplatkem za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč a poplatku ze sjednání Úvěru – při čerpání celého Úvěrového limitu ve výši 3 100 Kč. Výše úrokové sazby činila 0 %. Úvěr byl splatný dne 14. 4. 2021. 5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 15. 3. 2021 poskytla žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 12 100 Kč, dne 4. 5. 2021 peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč a téhož dne peněžní prostředky ve výši 800 Kč. 6. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] pak soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z měsíčních výdajů žalovaného ve výši 6 000 Kč, z čistých příjmů žalovaného ve výši 30 000 Kč, a že žalobkyně uzavřela, že má žalovaný„ úspěšné“ posouzení úvěruschopnosti. 7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 8. 2022 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, že na svůj dluh neuhradil ničeho. 8. Přípisem zdejšího soudu ze dne 30. 11. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že odkázala soud na důkazy, které jsou již spisem. Žalobkyně dále uvedla, že ověřila, že žalovaný se nenachází v následujících registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr TelcoScore, [právnická osoba], registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob (registr [příjmení]), katastrální registr a registr„ sankční seznamy“. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označený jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 15. 3. 2021 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout téhož dne na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 14 400 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 3100 Kč do 14. 4. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 15. 3. 2021 částku ve výši 12 100 Kč, dne 4. 5. 2021 částku 1 500 Kč a dne 4. 5. 2021 částku 800 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek celkem uhradil částku 21 830 Kč. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo