19 C 258/2023-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 29. 10. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poté, co právní předchůdkyně žalobkyně ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou ve výši 14 485 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za poskytnutou zápůjčku ve výši 9 671 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, odměnu za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 314 Kč, celkem 78 týdenními (sedmidenními) splátkami po 340 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na 28. 4. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, naposledy uhradil splátku dne 11. 12. 2020 a celkem uhradil částku 2 720 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 30. 4. 2021 jistina činila částku 10 845,83 Kč a dlužný poplatek částku 11 970,85 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022 O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 14. 12. 2022 činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši 33 024,84 Kč. Žalovaný již neuhradil ničeho a nadále zůstala žalobkyni dlužen celkovou částku 22 816,68 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 10 845,83 Kč a dlužného poplatku ve výši 11 970,85 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 606,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 456,50 Kč, úroku ve výši 23,19 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 845,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 845,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalovanou částku. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 29. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 485 Kč (souhrnný poplatek se sestává z úroku, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru a nákladu právní předchůdkyně žalobkyně na komfortní a flexibilní splácení), a to v 78 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po předposlední činila 340 Kč a poslední činila 305 Kč, když splatnost poslední splátky byla stanovena na 28. 4. 2022. Celková dlužná částka, kterou byl žalovaný na základě této smlouvy povinen zaplatit, činila částku ve výši 26 485 Kč. Výše úrokové sazby činila 88 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 29. 10. 2020 a smluvními podmínkami). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného především porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že žije na ubytovně, má učňovské vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a pracuje na plný úvazek jako údržbář ve [právnická osoba], a.s. Žalovaný doložil k žádosti o úvěr pracovní smlouvu a výplatní pásky a uvedl, že pobírá čistý měsíční příjem ve výši 16 077 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti, ani úvěr z kreditní karty, a dále uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí částku 12 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 10. 2020). Žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši 2 720 Kč, z toho dne 4. 11. 2020 částku ve výši 1 020 Kč a dne 11. 12. 2020 částku ve výši 1 700 Kč, dále neuhradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření ze dne 19. 12. 2022). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022 odeslaným dne 13. 1. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a poštovním podacím lístkem ze dne 13. 1. 2023). 7. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023, odeslaným následujícího dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a již ničeho nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 1. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2023). 8. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku). 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Soud se předně zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 11. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze žádosti o spotřebitelský úvěr a zákaznické karty ze dne 29. 10. 2020 učinil skutková zjištění k osobním a majetkovým poměrům žalovaného, mimo jiné již výše uvedené, že žalovaný pracuje na plný úvazek jako údržbář ve [právnická osoba], a.s., tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou (nedoloženo). [příjmení] měsíční příjem žalovaného měl činit 16 077 Kč, což mělo být ověřeno výplatními páskami (nebyly doloženy). K výdajům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Žalobkyně žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v žádosti, nepředložila. 12. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 13. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o