19 C 308/2023-25 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 17. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 787 Kč spolu s úrokem z prodlení s tím, že uzavřela se žalovaným dne 1. 12. 2020 distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 14 000 Kč a žalovaný se je zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně však ve výši 300 Kč O výši splátky byl žalovaný vždy informován měsíčním výpisem. Současně se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, který celkem činí 2 800 Kč, a úroku ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, který celkem činí 68 400 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky bezhotovostně na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky včas a řádně nevrátil, za prodlení s úhradou dluhu byly účtovány náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, celkem tedy částka 726 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 46 139 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku 39 787 Kč neuhradil, stal se dluh žalovaného splatný v celém rozsahu a od 1. 12. 2022 je v prodlení. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 14. 7. 2023. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho dalšího neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě lustrace v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Následně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný úvěr splácet. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 1. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet ve splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částkou ve výši 300 Kč. Žalovaný byl za čerpání peněžních prostředků povinen zaplatit poplatek ve výši 2 800 Kč odpovídající 20 % z čerpané částky. Žalovaný byl dále povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, tedy celkem částku 68 400 Kč. Z bodu 6.6 smlouvy ověřil soud oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každý kalendářní měsíc prodlení se zaplacením jeho dluhu. Celkem žalobkyně vyčíslila tento poplatek v částce 726 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru, úrok a poplatek za účelně vynaložené náklady se na konci každého kalendářního měsíce stávaly součástí jistiny. O výši měsíční splátky a splatnosti byl žalovaný vždy informován měsíčním výpisem (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru a mandátní smlouvou). Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného). Peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč žalobkyně žalovanému poskytla na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že dlužnou částku žalovaný uhradil pouze částečně ve výši 46 139 Kč a dluží žalobkyni částku 39 787 Kč, stal se v souladu s bodem 6.5 smlouvy pro prodlení žalovaného delším než 2 měsíce úvěr zcela splatný bez dalšího (prokázáno výpisy z revolvingového úvěru a výpisy z účtu žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval ho k úhradě dlužné částky nejpozději do 31. 7. 2023 (prokázáno výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou a podacím lístkem). [příjmení] příjem žalovaného ve výši 22 179 Kč ověřila žalobkyně z výplatní pásky žalovaného za říjen 2020 (prokázáno citovanou výplatní páskou). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl náklady na obživu ve výši 3 500 Kč měsíčně (prokázáno žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 6. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zopakovala svá tvrzení a doplnila, že provedla lustraci žalovaného v evidencích a že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, tj. hrubý příjem ve výši 20 000 Kč, čistý příjem ve výši 17 000 Kč a náklady na obživu ve výši 3 500 Kč. Dále k tomuto předložila pouze vyplněnou žádost o úvěr a výplatní pásku žalovaného potvrzující jeho příjem od zaměstnavatele za období říjen 2020. Co se týče příjmů žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z jedné doložené měsíční výplaty (22 179 Kč) spolu s tvrzením žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného pak žalobkyně přijala za dostatečné tvrzení žalovaného. Soud má za prokázané ověření a zkoumání příjmové stránky žalovaného za období říjen 2020, nicméně žalobkyně netvrdila ničeho o zkoumání výdajů žalovaného. Pokud žalobkyně nezkoumala žádnou složku výdajů žalovaného (např. nájem, běžné výdaje či splátky jiných úvěrů), nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a nemohla tak řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Navíc žalobkyně zkoumala příjem žalovaného pouze na základě jedné výplatní pásky, neověřila, zda pracovní poměr trvá, popřípadě na jakou dobu je uzavřen. 7. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalovaného, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 15. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 3 odst. 1