9 C 410/2022-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek ve výši 9 000 Kč, a to ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho příjmů a výdajů. Žalovaný své smluvní závazky včas a řádně nesplnil, když uhradil žalobkyni pouze částku 8 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu a na náklady spojené s uplatněním pohledávky, které byly tímto umořeny. Náklady spojené s uplatněním pohledávky činily 2 500 Kč za písemné výzvy odeslané ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] Smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč od [datum] do [datum] činila 5 910 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou odeslanou dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve třech měsíčních splátkách po 8 000 Kč a zaplatit jí poplatek ve výši 9 000 Kč nejpozději do [datum]. 5. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto byly nedílnou součástí smlouvy a upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu smlouvou neupravené. 6. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč. 7. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil žalobkyni dlužnou částku. 8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky 24 657 Kč. 9. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Dle žalobních tvrzení žalovaný uhradil žalobkyni částku 8 000 Kč. 10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru za pomoci prostředků komunikace na dálku. Soud se však nejprve zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy. 17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). 18. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.), tj. částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku 8 000 Kč. Stále žalovaný žalobkyni nevrátil částku 7 000 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne [datum], až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb