21 C 175/2024-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 068 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 18. 10. 2016 v pracovním poměru na dobu neurčitou. Okamžitým zrušením pracovního poměru byl pracovní poměr ukončen ke dni 21. 12. 2023. Žalovaný ve dnech od 19. 10. 2023 do 31. 10. 2023, od 1. 11. 2023 do 24. 11. 2023, od 27. 11. 2023 do 30. 11. 2023, 1. 12. 2023 a od 4. 12. 2023 do 21. 12. 2023, tj. více než 45 pracovních dnů, resp. více než 337 hodin na pracovišti, zmeškal práci a pozbyl v souladu s bodem 5.2.2 organizační normy č. ON.1.020 nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou ve dnech od 2. 4. 2023 do 5. 4. 2023, 7. 7. 2023, od 24. 7. 2023 do 28. 7. 2023, 31. 7. 2023, od 1. 8. 2023 do 4. 8. 2023 a 15. 8. 2023 v délce 113 hodin. V důsledku neoprávněně čerpané dovolené a povinných odvodů žalobkyně na zdravotní pojištění vznikl žalovanému dluh ve výši 33 068 Kč, který žalovaný nevyrovnal, ač byl žalobkyní k zaplacení vyzýván, naposledy prostřednictví jejího zástupce dne 25. 3. 2024.2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Polské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 22 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalobkyně (zaměstnavatel) mohla s ohledem na bydliště žalovaného (zaměstnance) v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku) podat žalobu pouze u českého soudu.4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci.6. Žalovaný vykonával pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 18. 10. 2016 práci jako operátor výroby, a to od 1. 11. 2016. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou (pracovní smlouva ze dne 18. 10. 2016, dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 11. 8. 2017). Žalovaný ve dnech 2. 4. 2023 až 5. 4. 2023, 7. 7. 2023, 24. 7. 2023 až 31. 7. 2023, 1. 8. 2023 až 4. 8. 2023 a 15. 8. 2023, tj. v rozsahu 113 hodin čerpal řádnou dovolenou (docházkové listy za měsíce 4/2023, 7/2023, 8/2023). Na náhradě mzdy za čerpanou dovolenou žalobkyně žalovanému vyplatila za měsíc duben 2023 částku 11 707,43 Kč před zdaněním, za měsíc červenec 2023 částku 20 152,14 Kč před zdaněním a za měsíc srpen 2023 částku 9 744,30 Kč před zdaněním (výplatní pásky za měsíce 4/2023, 7/2023 a 8/2023). Žalovaný zmeškal směnu ve dnech 19. 10. 2023 až 31. 10. 2023, 1. 11. 2023 až 30. 11. 2023, 1. 12. až 21. 12. 2023, tj. více než 337 hodin (docházkové listy za měsíce 10/2023, 11/2023, 12/2023, zápisy z jednání o neomluveném zameškání práce ze dne 15. 11. 2023, 24. 11. 2023 a 3. 1. 2024). Za měsíce říjen 2023 až prosinec 2023 odvedla žalobkyně za žalovaného zdravotní pojištění za dny jeho neomluvené absence (vyúčtování mzdy za měsíce 10/2023, 11/2023 a 12/2023). Pro neomluvené zmeškání pracovní směny žalobkyně s žalovaným pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ukončila okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 1. 12. 2023 ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, tj. ke dni 21. 12. 2023 (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 1. 12. 2023 včetně doručenky od žalovaného). Z organizační normy č. ON.1.020 čl. 5.2.2 soud ověřil, že zaměstnanci, který neomluveně zmeškal směnu, se dovolená krátí o dva dny (organizační norma č. ON.1.020). Žalobkyni vznikla za žalovaným pohledávka v celkové výši 33 068 Kč (vyúčtování mzdy za měsíc 1/2024 a 3/2024). Před podáním žaloby byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení žalované částky s lhůtou k plnění do 2. 4. 2024. Výzva byla žalovanému zaslána dne 25. 3. 2024 (předžalobní upomínky ze dne 22. 3. 2024 včetně podacího archu ze dne 25. 3. 2024).7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).9. Dle § 4a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jako „zákoník práce“), nesmí být odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.10. Dle § 222 odst. 4 zákoníku práce je zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.11. Dle § 223 odst. 1 zákoníku práce může zaměstnavatel dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodu podle odstavce 1, který vznikl v tomto roce.12. Dle § 348 odst. 3 zákoníku práce zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.13. Dle § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.14. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným existoval pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou, na jejímž základě žalovaný po dobu od 18. 10. 2016 do okamžitého zrušení pracovního poměru vykonával pro žalobkyni práci. Žalovaný čerpal ve dnech 2. 4. 2023 až 5. 4. 2023, 7. 7. 2023, 24. 7. 2023 až 31. 7. 2023, 1. 8. 2023 až 4. 8. 2023 a 15. 8. 2023 dovolenou, za což mu žalobkyně vyplatila náhradu mzdy. Žalovaný však následně porušil svoji povinnost konat pro žalobkyni práci a v období od 19. 10. 2023 do 21. 12. 2023 zmeškal práci bez omluvy, následkem čehož mu byla krácena dovolená v souladu s vnitřním předpisem žalobkyně č. ON.1.020, který je v souladu s citovanými ustanoveními zákoníku práce, tj. o 2 dny dovolené za každou takto zameškanou směnu. Svým chováním tak žalovaný zapříčinil, že ztratil právo na jemu vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou a byl povinen podle § 222 odst. 4 zákoníku práce tuto náhradu žalobkyni vrátit.15. Žalobkyně dále odvedla v souladu s § 5 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ze mzdy za říjen až prosinec 2023 za žalovaného podíl pojistného na zdravotní pojištění. Žalobkyně je podle tohoto zákona povinna odvést pojistné i za dobu neomluvené absence žalovaného. Jelikož však jde o situaci, kdy žalovaný žádné své pracovní povinnosti neplnil, došlo u něj k obohacení se na úkor žalobkyně a vznikla mu povinnost v souladu s § 331 zákoníku práce žalobkyni nahradit odvedenou částku pojistného.16. Žalobkyni tak vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení částky 33 068 Kč. Žalobkyně prokázala právní titul i výši žalované částky, která nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti obsaženého v upomínce žalobkyně, když v tomto dni byl žalovaný s vrácením žalované částky již prokazatelně v prodlení.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 11 342 Kč. Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 323 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 7 380 Kč za tři úkony právní služby po 2 460 Kč, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 1 739 Kč po zaokrouhlení.18. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákl