9 C 362/2023-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 31 280 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek ve výši 5 200 Kč do dne [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů a nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný své smluvní závazky včas a řádně nesplnil, když neuhradil ničeho. Náklady spojené s uplatněním pohledávky činily celkem 2 500 Kč za písemné výzvy odeslané ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 20 000 Kč, a to ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne [datum] vyčíslenou částkou 6 080 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván upomínkou odeslanou dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit jí poplatek ve výši 5 200 Kč, to vše do [datum]. Ve smlouvě bylo dále upraveno, že žalovaný je povinen v případě prodlení se splacením nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, mimo jiné tak žalobkyně mohla dle smlouvy nárokovat 500 Kč za každou písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. 5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalovaného částku 20 000 Kč. Žalovaný svou totožnost potvrdil téhož dne zasláním platby 1 Kč ze svého účtu č. [bankovní účet]. 6. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil žalobkyni dlužnou částku a žalobkyně ho proto opakovaně vyzývala k uhrazení dluhu písemnými upomínkami. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývala před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky upomínkou podanou k poštovní přepravě dne [datum]. 8. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Dle žalobních tvrzení žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. 9. K prokázaní řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nepředložila žalobkyně jediný důkaz, ač byla soudem usnesením ze dne 23. 11. 2023, č. j. 9 C 362/2023-13 vyzvána. 10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. 19. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 20. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. 21. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. 22. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách (neprokázala žádné posuzování úvěruschopnosti), a proto je spotřebite