21 C 230/2024-178 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náhradu bolestného z pracovního úrazu ve výši 67 818,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 67 818,20 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, náhradu za ztížení společenského uplatnění z pracovního úrazu ve výši 558 912 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % z částky 558 912 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2022 do 22. 3. 2022 ve výši 29 579 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 29 579 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení. Podáními z 11. 12. 2024 a z 13. 12. 2024 pak vzala žalobkyně s ohledem na vypracovaný znalecký posudek žalobu částečně zpátky o 42 564,96 Kč na bolestném a o 118 684,80 Kč na ztížení společenského uplatnění, takže se nakonec domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náhradu bolestného z pracovního úrazu ve výši 25 253,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 25 253,24 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, náhradu za ztížení společenského uplatnění z pracovního úrazu ve výši 440 227,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % z částky 440 227,20 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 29 579 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 29 579 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení. Žalobkyně rovněž žádala přiznat náhradu nákladů řízení.2. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně byla od 18. 1. 2019 v pracovním poměru u žalované, když dne 30. 3. 2021 jiný zaměstnanec žalované, řidič vysokozdvižného vozíku, nedostatečně nadjel při objíždění žalobkyně a bokem vozíku jí najel na nohu, v důsledku čehož žalobkyně utrpěla při práci zranění (konkrétně otevřená tříštivá zlomenina V. prstce L nohy, kominutivní zlomenina dist. a středního článku malíku levé nohy s dislokací, otok a hematom nártu nohy distálně fibulárně, defekt nártu během hojení, subluxace v DIP skloubení levé nohy, přetrvávající otok malíku a dorza levé nohy, rigidita PIP i DIP skloubení L malíku nohy, prakt. ankylosa, kladívkovitá deformita s otlakem PIP kloubu malíku levé nohy po zlomenině dist. článku malíku, získaná plochá noha M21.47 – stav se zhoršením po úrazu, rozvoj organické afektivní poruchy při polymorbiditě). Žalobkyně je vlivem pracovního úrazu omezena v tom, co dělala, kdyby k úrazu nedošlo. Omezena je nejen fyzicky (omezení hybnosti a bolesti), ale fyzické omezení spojené s bolestmi a deformací pohybového aparátu jí neustále způsobuje psychické problémy. Způsobené zranění jí tedy stěžuje život a omezuje v aktivitách, které před zraněním vykonávala, a to v rozsahu, na jaký byla zvyklá. Po menších pochůzkách ve městě si doma musí přikládat obklady na bolavý promodralý nárt a oboustranně naplněná kolena a čekat až bolest a otoky po ošetření samy odezní, případně si vzít analgetika a jít si lehnout. Nevydrží stát delší dobu u sporáku nebo v mírném předklonu u vysavače či mopu. Bolí jí čekání ve frontě, čekání na příjezd MHD, záda při delším sezení na židli nebo v autě, navíc po takovém delším sezení dochází k otokům zraněné nohy a obou kolen. Dále jí činí potíže vystupovat z auta, chodit po schodech, do kopce či z kopce pro pocitově nestabilní a velmi bolestivá kolena. Před úrazem byla žalobkyně sportovně aktivní, chodila po horách, provozovala rekreační turistiku (např. skalní města, vyhlídky), věnovala se plavání a šnorchlování, navštěvovala wellness, jezdila na kole. Také hodně cestovala za kulturou (koncerty, divadelní představení, kino...), navštěvovala jarmarky, hrady a zámky a sedávala s přáteli. Nic z toho však nyní dělat nemůže. Žalobkyně se stydí za svou zdeformovanou nohu, musí nosit nadměrně širokou obuv, vyhýbá se lidem, v turistické obuvi jí noha natéká, brní, přejetá část nohy cca po deseti minutách chůze nateče a promodrá, chodí pomalu a chůze ji bolí, neklekne si, neudělá podřep, po nasazení ploutví na šnorchlování dostává křeče do nártu, nemůže řídit, takže jí musí někdo z rodiny vozit na různé terapie a jiné léčebné úkony, přičemž se současně jízdy autem děsí a špatně snáší časově náročnější jízdu (např. na křižovatkách s hrůzou očekává dopravní kolizi s jinými vozidly, zadržuje dech a pláč, je ztuhlá) a bezmála dva roky trpí stresovou inkontinencí. Došlo tedy k pracovnímu úrazu, v příčinné souvislosti s nímž žalobkyně utrpěla následky. Žalobkyně byla ohledně úrazu odkázána žalovanou na vedlejšího účastníka.3. Za účelem stanovení bolestného a ztížení společenského uplatnění za zranění a jeho léčení si žalobkyně nechala vyhotovit dne 18. 12. 2023 lékařský posudek od MUDr. , jméno FO, , PhD., která bolestné ohodnotila na částku 83 443,20 Kč a výši ztížení společenského uplatnění na částku 558 912 Kč. Vedlejší účastník však s těmito závěry nesouhlasil a nechal si dne 1. 3. 2024 vyhotovit odborný lékařský posudek od doc. MUDr. , jméno FO, , MBA, na jehož základě uznal pouze nárok žalobkyně na bolestné ve výši 15 625 Kč. Žalobkyně si následně nechala vypracovat znalecký posudek MUDr. , jméno FO, , který ohodnotil míru bolestného 104 body a míru ztížení společenského uplatnění 1 120 body. Znalec zcela odborně a věrohodně vysvětlil, jakým způsobem došel ke svým závěrům. Průměrná mzda v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2022 činila částku 39 306 Kč, z níž je 1 % a tedy hodnota jednoho bodu 393,06 Kč. Žalobkyně proto požaduje bolestné ve výši 25 253,24 Kč (tj. 104 body x 393,06 Kč ponížené o uhrazenou částku 15 625 Kč) a ztížení společenského uplatnění ve výši 440 227,20 Kč (tj. 1 120 bodů x 393,06 Kč).4. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění účinném do 26. 10. 2015 platilo, že hodnota jednoho bodu byla stanovena částkou 250 Kč. K bolesti nebo ztížení společenského uplatnění muselo dojít přede dnem nabytí účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb., tj. před 26. 10. 2015. To se však v posuzovaném případě nestalo. K bolesti nebo ztížení společenského uplatnění nedošlo ani před 21. 7. 2016, takže nejde použít ani nařízení vlády č. 276/2015 Sb. účinné od 26. 10. 2015 do 20. 7. 2016. Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se v posuzovaném případě stanoví podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve znění účinném od 21. 7. 2016 do 31. 12. 2022. Nicméně nařízení vlády č. 451/2022 Sb. zavedlo od 1. 1. 2023 zcela nové přechodné ustanovení, které říká, že pokud byly bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobeny v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přede dnem nabytí účinnosti nařízení vlády č. 451/2022 Sb., tj. přede dnem 1. 1. 2023, a nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti nařízení vlády č. 451/2022 Sb., tj. přede dnem 1. 1. 2023, rozhodnuto o stanovení náhrady za bolest nebo náhrady za ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády č. 451/2022 Sb., tj. ode dne 1. 1. 2023. V posuzovaném případě byly bolest a ztížení společenského uplatnění způsobeny v důsledku pracovního úrazu přede dnem 1. 1. 2023, přičemž o nich dosud rozhodnuto nebylo, když soudní řízení stále běží. Je to pouze soud, kdo může rozhodnout o stanovení těchto náhrad, když lékař může stanovit pouze počet bodů v lékařském posudku, nikoli rozhodnout o stanovení výše náhrady. Navíc lékařské posudky, které lékaři, často spolupracující s pojišťovnami, vypracovávají, jsou bodově podhodnoceny a následně korigovány (bodově navyšovány) znaleckými posudky až v rámci soudního řízení. Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se tedy v posuzovaném případě stanoví podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády č. 451/2022 Sb., tj. ve znění ode dne 1. 1. 2023, kdy podle § 3 odst. 1 hodnota bodu činí 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění.5. Kromě toho žalobkyně žádala vedlejšího účastníka o vyplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu trvání její pracovní neschopnosti od 1. 1. 2022 do 22. 3. 2022 (tj. 2 měsíce a 16 pracovních dní), když žalobkyni byla vyplacena po zdanění částka 108 131 Kč pouze za období od 30. 3. 2021 do 31. 12. 2021 a pracovní neschopnost vznikla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Žalobkyně pracovala u žalované v třísměnném pracovním režimu s nerovnoměrně rozvrženou týdenní pracovní dobou 37,50 hodin (tj. na jeden pracovní den připadá 7,50 hodiny). V období od 1. 1. 2022 do 22. 3. 2022 se jednalo celkem o 57 pracovních dnů, což je celkem 427,50 hodin. V roce 2020 žalobkyně celkem odpracovala 1 399 hodin a obdržela v součtu na hrubé mzdě částku 387 037 Kč. Její průměrný hodinový výdělek za rok 2020 tak po zaokrouhlen