Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 2. 4. 2026. domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 703,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 703,97 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku nabyla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Součástí postoupeného portfolia byla též pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 16. 1. 2026.2. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 24. 6. 2025 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem, přičemž celkové plnění mělo činit 39 703,97 Kč. Poskytnuté prostředky však řádně a včas neuhradil. K plnění byl opakovaně vyzýván upomínkami a následně předžalobní výzvou prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. Přesto dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 39 703,97 Kč s příslušenstvím. Současně uvedla, že nebude-li nárok ze smlouvy o úvěru shledán důvodným, navrhuje, aby soud nárok v rozsahu poskytnuté jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, nenavrhl provedení žádných důkazů a po celou dobu řízení zůstal zcela procesně pasivní.4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. k věci nevyjádřil.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 24. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle níž měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč se sjednanou dobou splatnosti 12 měsíců a dvanácti měsíčními splátkami po 4.260,13 Kč. Celková částka splatná spotřebitelem činila podle smlouvy 51.121,56 Kč (z jištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ).6. Z potvrzení o finanční transakci a z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že dne 24. 6. 2025 byla na účet žalovaného skutečně odeslána částka 30 000 Kč. Variabilní symbol platby odpovídal číslu úvěrové smlouvy. Současně soud zjistil, že žalovaný dne 7. 8. 2025 uhradil částku 4 277,65 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni , Jméno žalobkyně, . Žalovaný byl mezi postoupenými pohledávkami identifikován smlouvou č. , hodnota, .8. Z upomínek ze dne 27. 9. 2025, 24. 10. 2025 a 24. 11. 2025 a podacích dokladů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky. Bylo rovněž prokázáno odeslání předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně dne 20. 1. 2026.9. Žádné důkazy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloženy nebyly. Žalobkyně v žalobě pouze tvrdila, že úvěruschopnost byla zkoumána, avšak k prokázání této skutečnosti nenavrhla žádné důkazy. Současně výslovně navrhla, aby soud v případě neprokázání nároku ze smlouvy posoudil nárok jako bezdůvodné obohacení.10. Právní vztah účastníků soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumentaci osvědčující splnění této povinnosti.13. V řízení však nebyl předložen jediný důkaz, který by dokládal, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala příjmy žalovaného, jeho výdaje, dosavadní zadlužení či jinak hodnotila jeho schopnost úvěr splácet.14. Za této situace soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně poskytnutí finančních prostředků žalovanému, nikoli však ohledně splnění zákonné povinnosti řádně posoudit jeho úvěruschopnost.15. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru nemůže být podkladem pro přiznání smluvně sjednaných úroků a dalších plnění přesahujících skutečně poskytnutou částku.16. Současně má soud za prokázané, že žalovanému byla dne 24. 6. 2025 poskytnuta částka 30 000 Kč, která přešla do jeho majetkové sféry. Žalovaný přitom v řízení nijak nezpochybnil, že uvedené plnění přijal. Žalobkyně navíc výslovně navrhla, aby byl její nárok alternativně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.17. Žalovaný se proto na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil minimálně o částku 30 000 Kč, jejíž vydání je žalobkyně oprávněna požadovat.18. Proto soud žalobě co do částky 30 000 Kč vyhověl.19. Pokud jde o částku 9 703,97 Kč představující smluvní úrok, nebylo možno ji přiznat, neboť nárok žalobkyně byl posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, nikoli jako nárok z platně sjednaného spotřebitelského úvěru.20. Stejně tak nebylo možno přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 39 703,97 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.21. V souladu s právními závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. , spisová značka, nelze v případě nároku vzniklého v důsledku porušení povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele dovozovat prodlení dlužníka z výzvy k plnění učiněné podle původní úvěrové smlouvy. Z provedených důkazů současně nevyplývá existence samostatné výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ani dohody účastníků o splatnosti takového nároku.22. Proto soud žalobu v rozsahu částky 9 703,97 Kč a v rozsahu požadovaného úroku z prodlení zamítl.23. Pokud jde o žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 39 703,97 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, soud tento nárok neshledal důvodným. Žalobkyně soudu nepředložila takovou výzvu, která by mohla založit splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Z předložených listin sice vyplývá existence upomínek ze dne 27. 9. 2025, 24. 10. 2025 a 24. 11. 2025, tyto však směřovaly k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy a obsahovaly vyčíslení nároku odvozeného od smlouvy o úvěru. Žalobkyně nepředložila výzvu obsahující jednoznačné skutkové vymezení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, jeho konkrétní vyčíslení a výzvu k jeho zaplacení.24. Současně nebylo prokázáno ani řádné dojití takové výzvy do sféry dispozice žalovaného. Žalobkyně předložila pouze podací doklady prokazující předání zásilek provozovateli poštovních služeb, nikoliv však důkazy o jejich doručení žalovanému nebo o tom, že se dostaly do jeho dispoziční sféry. Samotný podací lístek není důkazem dojití právního jednání adresátovi. Podle § 570 občanského zákoníku působí právní jednání vůči nepřítomné osobě až okamžikem, kdy jí projev vůle dojde. Domněnku dojití podle § 573 občanského zákoníku lze aplikovat pouze tehdy, je-li prokázáno, že zásilka adresátovi skutečně došla, samotné prokázání odeslání zásilky nepostačuje.25. Nebylo-li prokázáno ani řádné vyčíslení a uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, ani dojití takové výzvy do jeho dispoziční sféry, nemohla být založena splatnost nároku před rozhodnutím soudu. Žalovaný se tudíž do prodlení s plněním povinnosti vydat bezdůvodné obohacení ke dni požadovanému žalobkyní nedostal. Z tohoto důvodu soud nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení v plném rozsahu zamítl.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 501,81 Kč, přičemž tato částka představuje 51,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 990 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 703,97 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.