Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 085 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaná je provozovatelem osobního automobilu, RZ , SPZ, , přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od 20. 12. 2024 do 9. 4. 2025, 10. 4. 2025 do 9. 7. 2025 a od 10. 7. 2025 do 6. 10. 2025 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala dne 30. 4. 2025, 31. 7. 2025 a 4. 11. 2025 žalovanou k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla za nepojištěné období a nákladů na uplatnění ve výši á 300 Kč za každé období prodlení. Žalovaná na výzvu nereagovala.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.Z výzvy ze dne 30. 4. 2025, 31. 7. 2025 a 4. 11. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celkem částky 10 185 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaná je provozovatel vozidla a vozidlo nemělo ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 35 Kč, náklady uplatnění činily á 300 Kč za každé období prodlení (900 Kč). Splatnost příspěvku na základě jednotlivých výzev nastala dne 14. 7. 2025, 14. 10. 2025 a 18. 1. 2026, tak že ve výzvě vždy bylo stanoveno, že je žalovaná povinna uhradit příspěvek nejpozději do 60 dnů od doručení výzvy.Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti poa) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebob) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo.Podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odstavce 3 téhož ustanovení se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla.Podle § 46 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. zjistí-li Kancelář porušení povinnosti podle § 6 odst. 1, písemně vyzve provozovatele tuzemského vozidla k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti.Protože soud vycházel ze skutkového stavu, že žalovaná je provozovatel vozidla ve smyslu zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vozidlo nemělo ve výše uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v rozporu s § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., bylo žalobě vyhověno, když výše denní sazby odpovídá ustanovení § 5 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Žalobkyni náleží rovněž náklady na uplatnění a vymáhání v částce á 300 Kč dle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., a úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úrokem z prodlení i náhradu nákladů řízení v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 085 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.