Návrhem včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 48 338,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, uzavřené dne 26. 11. 2018, na jejímž základě společnost , právnická osoba, . poskytla žalované úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala čerpané peněžní prostředky splácet spolu se zápůjčním úrokem ve výši 23,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Dle smluvního ujednání byla žalovaná povinna uhradit též poplatky spojené s vydáním a užíváním kreditní karty a případnými dalšími náklady stanovenými dle ceníku, který byl nedílnou součástí smlouvy, stejně jako všeobecné obchodní podmínky. Úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána. Žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, když splátky na jistinu úvěru se sjednaným úrokem z jistiny a poplatky nesplácela řádně a včas. Z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalované, banka tak využila svého práva a úvěr ke dni 7. 3. 2025 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2025. Žalobkyně po žalované požaduje uhrazení celkové částky 48 338,16 Kč (představující součet dlužné jistiny ve výši 46 841,16 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 497 Kč), spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 839,01 Kč za období od 26. 11. 2018 do 7. 3. 2025, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 46 841,16 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 841,16 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení. Před podáním žalobního návrhu byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis).4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěné, že , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaná uzavřely dne 26. 11. 2018 k návrhu ze dne 22.11.2018 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě níž se banka zavázala zřídit žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem až do výše 50 000 Kč s tím že úroková sazby byla stanovena ve výši 23,99 % ročně. Dne 26. 11. 2018 došlo k akceptaci návrhu. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách počínaje jeden měsíc p dni prvního čerpání dle splátkového kalendáře. V případě opožděných plateb byla banka oprávněna po žalované požadovat úhradu ve výši 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ceník, produktové podmínky pro osobní úvěry (návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , akceptace návrhu na uzavření smlouvy vydání kreditní karty, formulář pro standardní informace, všeobecné obchodní podmínky, ceník, obchodní podmínky pro vydání a používání kreditních karet, občanský průkaz, údaje klienta).6. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že žije v pronajatém domě/bytě, je zaměstnaná jako administrativní pracovník v Magně, a to od října 2018 s deklarovaným příjmem ve výši 25 000 Kč (měsíční příjem ve výši 33 144 Kč v době nápočtu nabídky) s tím, že měsíčně splácí jiné úvěry deklarovanou částkou 4 000 Kč (interní měsíční splátka činila 3 719 Kč v době nápočtu nabídky) a regionální náklady činí částku 7 344 Kč. Výstupem z registru BRKI nebylo zjištěno negativních informací k prověřovanému subjektu (žalované). Příjmy a výdaje žalované byly ověřovány z běžného účtu žalované č. , č. účtu, (žádost o poskytnutí informací o úvěru č. , hodnota, , návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , výpis z BRKI, dopis Raiffeeisen Bank ze dne 2. 1. 2026, výpis u běžného účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 2. 1. 2021, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, mimořádný výpis z účtu , č. účtu, za období od 21. 1. 2016 do 30. 11. 2025).7. Žalovaná pravidelně čerpala úvěr od 7. 12. 2018 prostřednictvím zřízené kreditní karty. K úhradě dlužných splátek byla vyzvána dopisy ze dne 27. 11. 2024, 30. 12. 2024, 28. 1. 2025. S ohledem na porušení smluvních povinností banka úvěr zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 7. 3. 2025 (výzvy k úhradě dluhu ze dne 27. 11. 2024, 30. 12. 2024, 28. 1. 2025, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 7. 3. 2025, mimořádný výpis z účtu , č. účtu, za období od 21. 1. 2016 do 30. 11. 2025, souhrnný výpis pohybů z účtu na kreditní kartě za období od 7. 12. 2018 do 5. 4. 2025, mimořádný výpis z účtu , č. účtu, za období od 13. 11. 2022 do 16. 10. 2025).8. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2025, přičemž o postoupení byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2025, odeslaným dne 6. 1. 2026. S oznámením o postoupení pohledávky byla žalovaná rovněž vyzvána k jejímu zaplacení. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2025 včetně seznamu podacích čísel ze dne 6. 1. 2026, potvrzení o úplatě, Rámcová smlouva ze 13. 12. 2023).9. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 14. 1. 2026, odeslanou téhož dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila (předžalobní upomínka ze dne 14. 1. 2026 včetně seznamu podacích čísel ze dne 14. 1. 2026).10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 3 odst. 1 (volba práva), čl. 6 a čl. 12 bodu 1. písm. e) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.20. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.21. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalované skutečně v průběhu let čerpala úvěr, žalovaná však poskytnutou částku nevrátila řádně a včas. Úvěruschopnost žalované měla být před poskytnutím úvěru zkoumána. Avšak z doložených listinných důkazů je zřejmé, že banka, která poskytla žalované výše uvedený úvěr, neověřila řádně její skutečné příjmy a výdaje. V řízení byl předlož výpis z bankovního účtu žalované pouze za měsíc říjen 2018, tj. měsíc předcházející žádosti o úvěr. Z tvrzených lustrací žalované v dostupných databázích dlužníků bankovních a nebankovních subjektů žalobkyně doložila pouze provedenou lustraci z BRKI. Žalovaná přitom měla splácet i jiný úvěr / úvěry. Vzhledem k tomu, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně, tj. její příjmová a výdajová stránka, banka tak nemohla objektivně znát finanční situaci žalované.22. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované.23. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost , Anonymizováno, -, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).24. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacen podle ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované v posuzovaném případě představuje částka 48 338,16 Kč.25. Žalovaná je povinna vedle dlužné jistiny, tj. bezdůvodného obohacení hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. o to ode dne následujícího, kdy se žalovaná dostala do prodlení.26. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalobkyně (o 68 % po odečtení jejího úspěchu 84 % od úspěchu žalované 16 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 934 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „advokátní tarif“), odměna ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč, dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Poměrná část nákladů ve výši 68 % z částky 4 838 Kč činí po zaokrouhlení částku 3 290 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť vzniklý nárok byl uplatňován ustáleným vzorem podaným opakovaně stejnou žalobkyní v právně i skutkově obdobných věcech (soudu známo z jeho úřední činnosti), předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. Náhradu nákladů je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Za podání učiněné dne 21. 5. 2026 soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť bylo učiněno až po výzvě soudu.28. Lhůta ke splnění povinnosti je stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.