Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne 20. 2. 2025 prostřednictvím webového portálu žalobkyně, na kterém si žalovaný nastavil splatnost a výši úvěru, vyplnil registrační formulář a následně SMS kódem zaslaným na jeho telefonní číslo , tel. číslo, elektronicky smlouvu o úvěru. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně řádně prověřila. Na základě smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, poukázána částka 30 000 Kč, která měla být splacena spolu smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to v pravidelných splátkách splatných vždy ke každému 22. dni příslušného měsíce. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, resp. na svůj dluh ničeho neuhradil. K uhrazení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní opakovaně upomínán. Z důvodu porušení smluvních ze strany žalovaného využila žalobkyně svého práva a úvěr ke dni 22. 6. 2025 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení celkové částky 42 000 Kč (představující součet dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši 12 000 Kč) spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení a smluvní pokutou smluvní pokutu ve výši 4 410 Kč sjednanou ve smlouvě jako 0,1 % denně z dlužné částky 30 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky 23. 6. 2025 do dne odeslání předžalobní výzvy 16. 11. 2025. K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou.2. Ve svém podáním ze dne 12. 8. 2026 žalovaný vyslovil nesouhlas s návrhem žalobkyně, neboť se domnívá, že žalobkyně při prověřování jeho úvěruschopnosti jednala v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy zpochybňuje i dálkový způsob uzavření smlouvy. Dále uvedl, že smlouvu považuje za neplatnou, a to s ohledem na výši sjednaného smluvního úroku, s tím, že je ochoten vrátit žalobkyni půjčenou dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč představující bezdůvodné obohacení. Avšak soud s ohledem na jeho finanční situaci požádal o splátkový kalendář, kdy je schopen dlužnou jistinu splácet v 10 dílčích splátkách po 3 000 Kč.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav, žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 20. 2. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet č. , č. účtu, úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně, a to ve splátkách splatných vždy ke každému 22. dni příslušeného měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení s plněním svých závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále úrok z prodlení (smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, občanský průkaz). Před poskytnutím úvěru žalovaný uvedl, že je rozvedený, žije ve vlastním nemovitosti zatíženou hypotékou, je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem ve výši 68 793 Kč a měsíčními výdaji ve výši 35 000 Kč, příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny z bankovního účtu žalovaného , č. účtu, za období od 23. 9. 20245 do 20. 2. 2025, s tím, že žalovaný bylo zjištěno, že žalovaný za výše uvedené období měl na sebe více jak 10 úvěrů u jiných společností (žádost o spotřebitelský úvěr, výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 23. 9. 20245 do 20. 2. 2025). Dne 20. 2. 2025 provedla žalobkyně ze svého bankovního účtu ve prospěch účtu žalovaného platbu ve výši 30 000 Kč (výpis z účtu žalobkyně). Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, z důvodu porušení smluvních povinností byl úvěr ke dni 22. 6. 2025 zesplatněn, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 22. 6. 2025 (dopis o zesplatnění ze dne 22. 6. 2025). Dopisem z 16. 11. 2025, odeslaným dne 18. 11. 2025, vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dluhu do tří dnů (předžalobní výzva z 16. 11. 2025, podací lístek z 18. 5. 2025). Žalovaný nijak nerozporoval, že na svůj dluh ničeho neuhradil.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.10. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.16. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému částku 30 000 Kč skutečně poskytla, při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však nepostupovala s odbornou péčí, neboť již z předloženého výpisu běžného účtu žalovaného bylo patrné, že žalovaný splácel více jak 10 poskytnutých úvěru. Nadto žalobkyně nedoložila soudu jediný důkaz prokazující tvrzenou lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, resp. jeho skutečné příjmy a výdaje. S ohledem na výše uvedené je tudíž zřejmé, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru řádně nezkoumala, resp. o uvedeném neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně tak nemohla znát finanční situaci žalovaného, jak jí to ukládá § 86 ZoSÚ, když součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).17. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018).18. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 30 000 Kč.19. Žalovaný je povinen žalobkyni uhradit vedle dlužné jistiny též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího splatnosti dluhu, tj. od 23. 6. 2025, když splatnost nastala dne 22. 6. 2025.20. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalobkyně (o 30 % po odečtení jejího úspěchu 65 % od úspěchu žalovaného 35 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 321 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „advokátní tarif“), odměna ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby po 700 Kč, dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Poměrná část nákladů ve výši 30 % z částky 5 225 Kč činí po zaokrouhlení částku 1 568 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť vzniklý nárok byl uplatňován ustáleným vzorem podaným opakovaně stejnou žalobkyní v právně i skutkově obdobných věcech (soudu známo z jeho úřední činnosti), předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. Náhradu nákladů je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)22. Výrokem IV. soud rozhodl o uložení povinnosti žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 464 Kč. Neboť soudní poplatek za podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byl zaplacen ve výši 1 857 Kč, avšak soudem elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Dle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se vybere poplatek dle položky č. , hodnota, , v daném případě dle položky č. , hodnota, písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve výši 2 321 Kč. Poplatník - žalobkyně dosud zaplatila částku 1 857 Kč a zbývá ji tedy doplatit částku 464 Kč. Splatnost poplatku je dána dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.23. Lhůtu ke splnění povinnosti určil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. a umožnil žalovanému uhradit dluh ve splátkách, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, aniž by uvedené mělo být na újmu žalobkyně.