Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni jistinu ve výši , částka, spolu s poplatkem ve výši , částka, . Celkovou částku , částka, se zavázal uhradit do , datum, . Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požaduje částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, (dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši , částka, ode dne , datum, , tj. den následující po splatnosti zápůjčky, do dne , datum, , tj. do dne vyhotovení žalobního návrhu). Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím zápůjčky řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.2. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně reagovala tak, že nedoložila ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho, a uvedla, že alternativně žádá o přiznání jejího nároku na bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala o projednání věci bez své účasti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud níže uvedená zjištění:6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku , částka, , tvořenou jistinou , částka, a poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, . RPSN bylo stanoveno 525 %. Smlouva byla podepsána PIN kódem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, .7. Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno žalobkyně, . upravovaly definice pojmů, kontraktační proces, splácení zápůjčky a souhlas se zpracováním osobních údajů.8. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, odeslala částku , částka, na účet žalovaného č. , č. účtu, .9. Žalobkyně předložila fotokopii občanského průkazu žalovaného, kterým při sjednání smlouvy ověřila jeho totožnost.10. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě pohledávky.11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před zahájením soudního řízení, a to do , datum, .12. Se sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, patřil žalované a dne , datum, na něj byla připsána částka ve výši , částka, .13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , která byla připsána na bankovní účet žalovaného. Žalovaný dosud tuto částku žalobkyni nevrátil. Žalobkyně neprovedla řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.15. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.16. Dle ust. § 2390 o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.17. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/201 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.20. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.24. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.25. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.26. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.28. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.29. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ]31. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.32. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně nedoložila ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti ničeho, na výzvu soudu i uvedla, že alternativně žádá o přiznání jejího nároku na bezdůvodné obohacení z absolutně neplatné smlouvy.33. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost posuzovala, avšak nepředložila jediný důkaz, který by tato tvrzení potvrzoval.34. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy ověřila příjmy žalovaného, jeho běžné výdaje, existující závazky nebo jiné skutečnosti významné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Nepředložila ani dokumentaci, kterou je jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinna uchovávat. Soud uzavírá, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o zápůjčce je proto neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti. Přijal-li žalovaný od žalobkyně peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy, vzniklo mu bezdůvodné obohacení ve výši přijatého plnění. Ze sdělení banky a potvrzení o transakci má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, . Jelikož žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho, vzniklo mu bezdůvodné obohacení právě ve výši , částka, . Soud proto žalobě co do částky , částka, vyhověl.35. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva nebyla platně uzavřena, nemohla být ani platně sjednána splatnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný byl proto povinen plnit až po výzvě žalobkyně. Žalobkyně žalovaného k vrácení poskytnuté částky vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, . Žalovaný byl vyzván k plnění do , datum, . Ode dne , datum, je tak v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.36. Vzhledem k neplatnosti smlouvy nebyl žalobkyni přiznán nárok na poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , ani nárok na smluvní pokutu ve výši , částka, , ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , neboť jejich nárokovaný základ vycházel ze smluvních ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě.37. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného sjednání smluvního poplatku, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud žalobu ve zbývající části zamítl, tj. co do částky , částka, , částky , částka, , částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.38. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně se svojí neúčastí při jednání dobrovolně vzdala možnosti být poučena dle § 118a a § 118b o. s. ř. ohledně potřeby doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů.39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení, žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 60 %, žalovaný v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Celkem tedy , částka, , 20 % z této částky činí , částka, .40. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem.41. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.