7 C 186/2026-30 – Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 912 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaným dne 17. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 912 Kč do 31. 10. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (CRKI, EUCB, Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík) a shledala, že nejsou dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného. Žalovaný do sjednaného data splatnosti úvěr neuhradil. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 4 912 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou zaslanou dne 10. 3. 2026, žalovaný však na svém dluhu ničeho neuhradil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává. Rovněž uvedl, že podal dne 16. 6. 2026 k Policii ČR, Obvodnímu ředitelství , adresa, III vysvětlení k pohledávce žalobkyně ve výši 14 912 Kč a požádal o prošetření.3. Žalovaný dne 9. 7. 2026 zaslal soudu podání, kterým žádal „o odklad soudního rozhodnutí“. Soud v souladu s § 41 odst. 2 o. s. ř. toto podání dle jeho obsahu posoudil jako žádost o přerušení řízení. Návrh žalovaného soud zamítl, neboť zde neshledal žádný z důvodů vymezených v § 109 o. s. ř., pro který by bylo možné řízení přerušit.4. Žalovaný se k nařízenému jednání se bez řádné omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 17. 10. 2024 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným dne 17. 10. 2024 podepsali smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 31. 10. 2024 v jediné splátce společně s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem ve výši 4 912 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 14 912 Kč. Úvěr měl být vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .7. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 18. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je od 29. 1. 2024 žalovaný. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 23. 10. 2024 a z potvrzení o platbě ze dne 24. 3. 2026 soud zjistil, že dne 23. 10. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 10 000 Kč.8. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 25. 6. 2026 soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, si žalovaný založil osobně na pobočce banky.9. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2026 včetně přílohy 1 - seznamu pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. B0003650921128020 byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni.10. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 3. 2026 a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 10. 3. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni a dále žalobkyně jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 26 215,21 Kč do tří dnů.11. Z podání žalovaného na Policii ČR soud zjistil, že žalovaný dne 15. 12. 2025 podal trestní oznámení k útvaru Policie ČR v , adresa, . Žalovaný Policii sdělil, že od společnosti , právnická osoba, . nikdy žádný úvěr nečerpal a nepatří mu ani bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný dále v podání uváděl, že není fyzická osoba nepodnikající, pracuje jako OSVČ.12. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.18. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrn