7 C 284/2021-55 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení zahájeného návrhem ze dne [datum] byl požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení. Pro odůvodnění svého nároku žalobce uvedl, že je výlučným vlastníkem objektu [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], k. ú. [část obce], evidovaného na LV 1923. V domě [adresa] se v 6. podlaží nachází i byt [číslo] o velkosti 2+1 o celkové ploše 65,55 m², který žalobce nájemní smlouvou č. NAB/83/12 [číslo] ze dne 16. 11. 2015 pronajal žalované. Žalovaná sjednané nájemné neplatila řádně a vznikl jí vůči žalobci dluh. Ten se zavázala zaplatit ve splátkách, což ovšem také nedodržela a proto žalobci nezbylo, než se obrátit na soud. Smluvní úrok z prodlení byl sjednán v článku V. odst. 7 nájemní smlouvy ve výši dvojnásobku úroku z prodlení stanoveného platným právním předpisem. Na straně žalobce vystupoval i vedlejší účastník, [právnická osoba] s.r.o., která pro žalobce na základě mandátní smlouvy provádí správu objektu, v němž se nachází i předmětný byt. Podáním ze dne [datum], nazvaným vyjádření k výzvě soudu a změna žaloby, žalobce uvedl, že mění žalobu tak, že namísto smluvních úroků z prodlení požaduje zákonného úroky z prodlení vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. 4. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (nereagovali na výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 18. 10. 2021 č. j. 7 C 284/2021 – 41). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena nájemní smlouva, na základě které byla žalovaná oprávněna užívat byt [číslo] v bytovém domě ve vlastnictví žalobce, za což se zavázala hradit nájemné a zálohu na poskytované služby v souhrnné výši [částka] měsíčně /smlouva na č. l. 27 – 28, výpočet poplatků z prodlení ke dni [datum] na č. l. 35, podrobný přehled pohledávek na č. l 36 spisu/. Povinnost platit tuto částku však žalovaná porušila v měsíci listopadu a prosinci 2019 a v měsíci lednu a únoru 2020, v důsledku čehož, po jí vznikl dluh Dne [datum] vyzvala právní zástupkyně žalobce a vedlejšího účastníka žalovanou k úhradě dlužné částky za neuhrazené nájemné v celkové výši [částka], na což žalovaná požádala žalobce o uzavření dohody o uznání dluhu a dohody o splátkách /žádost o povolení splátek na č l. 34 p.v., předžalobní výzva, včetně doručenky, na č. l. 31 – 32 spisu/. Dlužná částka činila ke dni uzavření dohody částku [částka] a skládala se z neuhrazeného nájemného ve výši [částka] a úroků z prodlení ve výši [částka]. Žalobce souhlasil s úhradou předmětné dlužné částky ve formě měsíčních splátek. Dlužná částka byla rozdělena do 6 splátek, přičemž první splátka ve výši [částka] měla být splacena do [datum]. Následující splátky byly splatné vždy do 25. dne v příslušném měsíci. Poslední splátka ve výši [částka] měla být uhrazena do [datum] /uznání dluhu a dohoda o splátkách na č. l. 33 spisu/. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nedodržela splátkový kalendář, ztratila dle čl. II. bodu 3 dohody o splátkách sjednanou možnost splátek a byla povinna uhradit celou zbývající dlužnou částku najednou a v plné výši, a to nejpozději do doby splatnosti nejbližší příští splátky, to se ale do dnešního dne nestalo. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky [částka] předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovanou jí na adresu [adresa], kterou si žalovaná převzala dne [datum] / /a znovu předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovanou jí na adresu [adresa], kterou si žalovaná převzala dne [datum] /předžalobní výzva, včetně doručenky, na č. l. 29 – 30 spisu/. 8. Jak uvedeno shora, podáním ze dne [datum], nazvaným vyjádření k výzvě soudu a změna žaloby, žalobce uvedl, že mění žalobu tak, že namísto smluvních úroků z prodlení požaduje zákonného úroky z prodlení vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Toto podání žalobce posoudil soud dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), tj. jako částečné zpětvzetí návrhu, když žalobce nadále na základě stejných skutkových tvrzení požadoval zaplatit na úrocích z prodlení méně, tj. nikoli dvojnásobek zákonného úroku z prodlení, ale již jen (1x) zákonný úrok z prodlení. Toto se odrazilo i ve výši požadovaného kapitalizovaného (spočítaného) úroku, kdy nadále se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], namísto původních [částka]. Řízení proto bylo s ohledem na procesní dispozici žalobce se žalobou postupem dle ustanovení § 96 o. s. ř. v této části zastaveno (výrok I. rozsudku). 9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 10. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 11. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. 12. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2247 odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. 13. Podle 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 14. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 15. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky, tedy ve sporu žalovaného účastníka. 16. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobci písemně uznala, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založila tímto svým jednostranným právním úkonem adresovaným žalobci vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se pak žalobce domáhá splnění takto zajištěného závazku, resp. uznaného dluhu spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. S ohledem k tomu, že však žalovaná neexistenci dluhu netvrdila, nadto, aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. 17. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobce po částečném zpětvzetí žaloby uplatňoval. 18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 40,82 % z jejich celkové výše [částka] (rozdíl úspěchu žalobce, který původně v řízení požadoval úhradu celkem částky [částka] a příslušenství v podobě smluvního úroku a bylo mu přiznáno jen [částka] a zákonný úrok z prodlení se odráží právě do nákladů řízení, a to za situace, kdy žalobce, z procesního hlediska nazíráno, částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být v této části zastaveno a je tudíž tím účastníkem, který nese i náklady tohoto částečného zpětvzetí). Náklady jsou tvořeny soudním poplatkem [částka], odměnou za zastupování ad