18 C 247/2022-49 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a dále pro částku ve výši 900 Kč a ve výši 3 204 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na jeho žádost spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný původně dne [datum]. Za jeho poskytnutí se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 3 204 Kč. Žalovaný však jistinu spolu s poplatkem neuhradil a neučinil tak ani po následných urgencích. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s řádnou pečlivostí. Žalobkyně vyšla ze statistického modelu, z potvrzení o příjmech žalovaného formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem, daňovým přiznáním, výpisem z bankovního účtu, prohlášení žalovaného, lustrací centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, lustrací insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem, ověřením úvěrové zprávy z registru úvěrů REPI (zjištěné pravidelné měsíční splátky hrazené žalovaným ve výši 7 000 Kč), z registru platebních informací. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně 42 890 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činily 5 103 Kč za bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní výdaje. Totožnost žalovaného byla ověřena registrační a ověřovací platbou ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného spolu s žalobkyní vygenerovaným variabilním symbolem. Touto platbou žalobkyně ověřila totožnost žalovaného. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyni vznikly náklady s prodlením žalovaného (dvě upomínky, poplatek inkasní agentuře apod.) ve výši 2 600 Kč. Konečně žalobkyně požadovala smluvní pokutu v celkové výši 900 Kč (2 x 450 Kč). 2. Soud předně uvádí, že byť žalovaný reagoval na vydaný elektronický platební rozkaz včasným blanketním odporem, žalovaný již nezaslal ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu přes poučení dané podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), včasné vyjádření ve věci samé. I přes tuto skutečnost však nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř., neboť z obsahu spisu nebylo možné uzavřít, že požadovaný nárok není v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele (zejména řádné zjištění a ověření úvěruschopnosti žalovaného, jakož i výše jednotlivých požadovaných nároků). Soud proto věc projednal a rozhodl o ní. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně obdržela z účtu žalovaného dne [datum] částku ve výši 1 Kč pod [variabilní symbol]. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 3 000 Kč pod [variabilní symbol]. Žalobkyně má k dispozici občanský průkaz žalovaného. Dne [datum] žalovaného lustrovala v centrální evidenci exekucí bez záznamu. Žalovaný žalobkyni předložil výpisy ze svého účtu [číslo] (konečný zůstatek 9 101,03 Kč, celkové příjmy 81 722,04 Kč, celkové výdaje 72 490,92 Kč, poskytnutá půjčka ve výši 9 100 Kč od třetího subjektu) a [číslo] (konečný zůstatek 9,16 Kč, celkové příjmy 48 847,94 Kč a celkové výdaje 57 939,81 Kč). Žalobkyně vygenerovala předsmluvní informace a smlouvu o spotřebitelském úvěru, které na místě podpisu obsahují strojově psané údaje o osobě, datu podpisu a IP adrese. Dále žalobkyně sestavila posouzení úvěruschopnosti žadatele. Žalobkyně odesílala žalovanému opakované výzvy k úhradě dluhu, mj. dne [datum] odeslala upomínku k úhradě dluhu nejpozději do [datum] s tím, že zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum]. Žalovaný netvrdil, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni uhradil více, než v řízení uváděla žalobkyně. 6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dne [datum] akceptoval předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru, jakož i předsmluvní informace ve znění žalobkyní předkládaném. Toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu, resp. pouze strojově uvedeného identifikátoru osoby, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanými platbami a kopií občanského průkazu žalovaného. Zvláště byla-li 1 Kč k ověření zasílána žalovaným již dne [datum] a v řízení předkládané dokumenty jsou až ze dne [datum]. Nadto v řízení nebylo ani prokázáno, že žalobkyně zjistila a ověřila příjmy žalovaného (např. u zaměstnavatele), jakož i výdaje, a to zejména ty podstatné (výdaje s bydlením, splátky dalších úvěrů apod.). Jelikož žalobkyně nebyla jednání přítomna, nemohl jí soud poskytnout příslušné poučení dle § 118a o. s. ř. 7. Soud shledal nárok žalobkyně za důvodný pouze částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, posoudil soud ve vztahu k této částce danou věc dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně částku ve výši 3 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku v plné výši 3 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalovaný byl vyzván dopisem, který mu byl doručen dne [datum] k úhradě dluhu do [datum], ode dne následujícího je tak v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 9. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, jakož ani dřívější dojití jakékoliv výzvy (výrok II. tohoto rozsudku). Pro úplnost soud dodává, že i kdyby bylo shledáno, že žalovaný projevil vůli být danou smlouvou vázán, nebylo v řízení prokázáno, že žalobkyně řádně zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného před poskytnutím smlouvy ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), následkem čehož je neplatnost dané smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK). Žalobkyně by i v takovém případě měla pouze nárok z bezdůvodného obohacení. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).