18 C 12/2023-36 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 360 Kč od [datum] do zaplacení, na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 938 Kč a na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které byly žalovanému zaslány dne [datum] na jeho účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 860 Kč; jistina a poplatek byly splatné ke dni [datum]. Žalovaný však smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], kde žalovaný vyplnil formulář„ žádost o poskytnutí zápůjčky“, kde zadal své osobní údaje. Žalovaný odsouhlasil znění Smlouvy o zápůjčce a seznámil se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PINem. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši 16 360 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 2 500 Kč, tj. celkem 18 860 Kč. Žalobkyně dále nárokuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 12 500 Kč od [datum] do dne vyhotovení žaloby, tj. do [datum], ve výši 5 938 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně prostřednictvím webové stránky dne [datum] vygenerovala smlouvu o zápůjčce, v níž je na místě podpisu žalovaného uvedeno jméno, datum, čas a PIN kód [číslo], který měl být zaslán na telefonní číslo žalovaného. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně dne [datum] převedla bezhotovostním bankovním převodem ze svého účtu č. [bankovní účet] částku ve výši 12 500 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný. Žalovaný měl dle předložené smlouvy za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 860 Kč a jistinu a poplatek žalobkyni splatit do [datum]. Pro případ prodlení si smluvní strany v článku 2.3. smlouvy o zápůjčce sjednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Z téhož článku vyplývá i nárok žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splacením zápůjčky /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 7 – 8 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 9 – 12 spisu, potvrzení o platbě na č. l. 18 spisu, zpráva banky na č. l. 26 spisu /. Žalovaný před uzavřením smlouvy doložil žalobkyni svůj příjem za měsíc leden 2021 ve výši 35 092 Kč a za měsíc únor 2021 ve výši 33 018 Kč /viz detail platby na č. l. 33 spisu/. Nahlédnutím do CEE si žalobkyně ověřila, že v době uzavírání smlouvy nebyla na majetek žalovaného vedena žádná exekuce /viz sjetina z nahlédnutí do CEE na č. l. 34 spisu/. Žalovaný před sjednáním úvěru předložil žalobkyni svůj občanský průkaz /viz kopie občanského průkazu na č. l. 32 spisu/. Žalovaný na svůj dluh nehradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu. Žalobkyně předala k odeslání dne [datum] předžalobní výzvu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů /viz upomínky ze dne [datum] a [datum] na č. l. 13 spisu, opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] a [datum] na č. l. 14 a 15 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 16 vč. podacího lístku na č. l. 17 spisu/. Zásilka byla adresátovi dne [datum] doručena /viz potvrzení o doručování zásilek dostupné na [webová adresa] 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného a ověřila si v [příjmení], že proti povinnému není vedena žádná exekuce. Výdaje povinného žalobkyně nijak neprověřovala. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou s předloženým obsahem. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, a proto jí nebylo možné poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z pro