5 C 174/2023-70 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 11 295 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.kamali.cz) dne 23. 5. 2022 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, a to v jedné splátce splatné do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Součástí splátky je i sjednaný poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, která umožňuje žalovanému dvakrát za trvání smlouvy prodloužit splatnost o měsíc, a poplatek za tzv. SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, za který jsou žalovanému zasílány informace o důležitých událostech prostřednictvím SMS. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, neboť uhradil celkem pouze 2 982 Kč. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 285 Kč. Žalovanou částku (po odečtení částečných úhrad žalovaného) ve výši 11 295 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 9 488 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši celkem 396 Kč (8 x 99 Kč), poplatek za SMS servis ve výši celkem 196 Kč (8 x 49 Kč), účelně vynaložené náklady celkem ve výši 600 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 285 Kč (3 % z nesplacené jistiny), a následně kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 74,27 Kč od 13. 2. 2023 do 28. 2. 2023 a běžící zákonný úrok z prodlení od 1. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Zástupce žalobkyně se z jednání soudu dne 11. 8. 2023 omluvil, souhlasil s rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, převedla na bankovní účet č. [bankovní účet] ve vlastnictví žalovaného dne 23. 5. 2022 částku ve výši 10 000 Kč /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 11 - 16 spisu, výpis proplacení smlouvy na č.l. 34, výpis z bankovního účtu žalobkyně na č.l. 68, sdělení [právnická osoba] na č. l. 49 Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 2 982 Kč /výpis čerpání, splátek a úhrad na č.l. 36 Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2023 vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /předžalobní výzva na č.l. 37, poštovní podací arch na č.l. 38 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil (nad rámec žalobkyní uváděných plateb), nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 23. 5. 2022 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy, kde je na místě podpisu žalovaného uvedeno jeho jméno a [příjmení] kód [číslo], z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o [příjmení], který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou vázán. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či kopií občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami /viz úvěrová smlouva na č.l. 27-30 spisu, sazebník poplatků na č.l. 17 -19 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 22 – 26 spisu, kopie občanského průkazu na č.l. 31 – 32 spisu, printscreen ze systému žalobkyně na č.l. 58 spisu/. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou [číslo] Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listiny na č.l. 27-30), nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila příjmy žalovaného ve výši 48 000 Kč, výdaje potom odhadla ve výši životního minima 3 910 Kč, zjistila splátky úvěrů jiným společnostem ve výši 9 539 Kč, dospěla tedy k závěru, že žalovaný má volné prostředky ve výši 24 073 Kč měsíčně /viz metodika posouzení úvěruschopnosti zákazníka na č. l. 20 - 21 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity na č.l. 35 spisu, doplněné potvrzení provedení ověření bonity na č.l. 63 spisu/. Soud ovšem dospěl, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění příjmů od žalovaného bez dalšího ověření a dále odhadnutí výdajů na základě životního minima, když jeho výše neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně nijak nezjišťovala (natož že by ověřovala) výši nákladů na bydlení. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod. Měla postupovat o to pečlivěji, když žalovaný splácel úvěry jiných poskytovatelů ve výši 9 539 Kč měsíčně a zůstatek na jeho bankovním účtu činil pouhých 5 103,63 Kč /doplněné potvrzení provedení ověření bonity na č.l. 63 spisu, detail běžného účtu na č.l. 33 spisu, úvěrová zpráva na č.l. 59-62 spisu/. 7. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu dotazem na příslušného poskytovatele elektronické komunikace ke zjištění uživatele telefonního čísla + [tel. číslo] [anonymizováno], když takovýto návrh důkazu nelze považovat za dostatečně konkrétní (byť žalobkyně uvedla, nechť je dotaz učiněn na [právnická osoba], [anonymizováno] a [anonymizováno]), neboť je zřejmé, že sama žalobkyně neví, kdo by tímto poskytovatelem měl být, a fakticky přenáší na soud svoji důkazní povinnost. Žalobkyně by měla konkrétně označit a také předložit soudu důkazy k prokázání svých tvrzení, ve výjimečných případech může některé důkazy opatřit soud sám, musí být ale zcela konkrétně označeny. Jakékoli pátrání ze strany soudu po důkazech není možné. 8. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 23. 5. 2022 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 2 982 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2023 vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. 9. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se z