5 C 179/2023-40 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 1. 3. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 17. 7. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 29 164 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 8. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 18 300 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 745 Kč; jistina i poplatek byly splatné dne 17. 1. 2022, žalovaná však na svůj závazek uhradila pouze 1 293 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky, odsouhlasila odkliknutím obsah všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, žalobkyně ověřila totožnost žalované pomocí skenu průkazu totožnosti a zasláním ověřovací korunové bezhotovostní platby na účet žalované, žalovaná smlouvu podepsala [příjmení], který jí byl zaslán na její telefonní číslo. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Žalovaná nereagovala ani na výzvy odeslané dne 24. 1. 2022, 31. 1. 2022, 7. 2. 2022, 16. 2. 2022, 3. 3. 2022 a dále ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 23. 1. 2023. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny a poplatku ve výši 23 045 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 18. 1. 2022 do zaplacení, dále náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 119 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Podle žalobkyní předložených listin byla žalovaná smluvní stranou smlouvy o zápůjčce, ve které sdělila korespondenční adresu v České republice, v době uzavření smlouvy tak měla ve smyslu § 80 odst. 2 o. z. své bydliště v České republice Smlouvu uzavřela jako spotřebitel, neplyne z ní, že by byla uzavřena pro účel, který by se týkal její profesionální nebo podnikatelské činnosti. Na území České republiky žalobkyně provozovala podnikatelskou činnost, do jejíhož rozsahu smlouva spadá. Uzavřená smlouva tak z hlediska určení mezinárodní příslušnosti naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis (srov. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci [anonymizována tři slova] [číslo] dostupné na [webová adresa]). Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Nahlédnutím do informačního systému základních registrů bylo zjištěno, že žalovaná měla ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky, a to na adrese [adresa žalované], pravomoc českých soudů ve věci rozhodnout je tak dána. 4. Podáním ze dne 27. 6. 2023 se žalobkyně omluvila z účasti při jednání nařízeném na den 28. 7. 2023 s tím, že navrhla, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. K jednání se nedostavila ani žalovaná, ač řádně předvolána, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v jejich nepřítomnosti. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně převedla dne 8. 12. 2021 částku ve výši 14 800 Kč a dne 13. 12. 2021 částku ve výši 3 500 Kč na bankovní účet žalované /potvrzení o provedené platbě na č.l. 14, výpis z účtu na č.l. 15, sdělení [právnická osoba] na č.l. 30 spisu/. Žalobkyně vyhotovila upomínky k úhradě ze dne 24. 1. 2022, 31. 1. 2022, 7. 2. 2022, 16. 2. 2022 a dne 3. 3. 2022 /upomínky na č.l. 18 – 20 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila 1 293 Kč /tvrzení žalobkyně/. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 23. 1. 2023 vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /předžalobní výzva na č.l. 16, podací lístek na č.l. 17 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na dlužné plnění uhradil více, než kolik tvrdila žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 8. 12. 2021 uzavřela s žalobkyní smlouvu o zápůjčce a dne 13. 12. 2021 její dodatek, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy a dodatku (listiny na č.l. 11, 12- 13 včetně všeobecných obchodních podmínek na č.l. 7 – 10 spisu), kde je na místě podpisu žalované uvedeno její jméno a [příjmení] kód [číslo] v případě smlouvy a [příjmení] kód [číslo] v případě dodatku, z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o kódy, které byly zaslány a následně použity právě žalovanou k podpisu předmětné smlouvy a dodatku, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaná, neprokazuje vůli žalované být předloženou smlouvou (a jejím dodatkem) vázána. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou [číslo] Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 7. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy a jejího dodatku ve znění listin na č.l. 11 a 12 – 13 spisu, musel by soud na ně soud pohlížet jako na smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s veřejným pořádkem dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, ale žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení nepředložila, naopak k výzvě soudu v podání ze dne 17. 7. 2023 uvedla, že k prokázání zkoumání úvěruschopnosti ničeho dalšího doplňovat nebude. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”). 9. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 11. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala žalobkyně dne 8. 12. 2021 částku ve výši 14 800 a dne 13. 12. 2021 částku ve výši 3 500 Kč, celkem tedy 18 300 Kč bez právního důvodu. Žalované tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná na svůj dluh již uhradila částku 1 293 Kč, zbývá jí stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 17 007 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatila. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která s