5 C 169/2024-40 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 2. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 16 900 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , webová stránka, ) dne 17. 6. 2023 Úvěrovou smlouvu. Smlouva byla uzavřena zadáním podpisového SMS kódu zaslaného na telefonní číslo žalované na webové stránce , webová stránka, nebo v mobilní aplikaci. Uzavřená smlouva byla poté zaslána na e-mailovou adresu žalované, a to konkrétně na , e-mail, . Totožnost žalované byla žalobkyní ověřena prostřednictvím kopie dokladů totožnosti. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr, kdy u žalované bylo toto ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. V rámci posouzení úvěruschopnosti hodnotila žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a credit scoringu. Na základě předmětné smlouvy poskytla žalobkyně dne 17. 6. 2023 na účet žalované č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách. Součástí splátky je i sjednaný poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, která umožňuje žalované dvakrát za trvání smlouvy prodloužit splatnost o měsíc a poplatek za tzv. SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, za který jsou žalované zasílány informace o důležitých událostech prostřednictvím SMS. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán též úrok v pevné výši 490 Kč. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky, a to o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, kdy za takové prodloužení byl účtován poplatek ve výši 990 Kč. K prodloužení splatnosti postačilo zaslání částky alespoň 1 Kč. Žalovaná v rámci korunového odkladu uhradila dne 15. 7. 2023 částku ve výši 1 Kč a dne 16. 8. 2023 částku ve výši 1 Kč Žalovaná úvěr čerpala ve výši 10 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když žalobkyni uhradila pouze 2 Kč. Žalobkyně proto žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Žalované byly naúčtovány též účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030 Kč (3 x 300 Kč + 130 Kč), mezi které patřila segmentace a reporting, operátoři a systémová podpora. Žalobkyně úvěr ke dni 8. 12. 2023 zesplatnila. Žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě svého dluhu, naposledy předžalobní výzvou. Žalovanou částku ve výši 16 900 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 9 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4 x 99 Kč), poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč (4 x 49 Kč), poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč, úroky ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, a následně kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 122,93 Kč od 27. 1. 2024 do 13. 2. 2024 a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 900 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalobkyně ani žalovaná se k jednání soudu nedostavily bez řádné a včasné omluvy, ač byly k jednání řádně předvolány.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně, jakožto poskytovatelka spotřebitelských úvěrů, převedla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne 17. 6. 2023 částku ve výši 10 000 Kč /viz výpis žalobkyně z OR v systému CEPR, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 13 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 33 spisu/. Žalovaná zaslala dne 15. 7. 2023 a dne 16. 8. 2023 na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč /viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 14 spisu, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15 spisu/. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky několikrát vyzvána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 12. 1. 2024 /viz výzvy na č. l. 16 a 18 spisu vč. poštovních podacích archů na č. l. 17 a 19 spisu, předžalobní výzva na č. l. 20 spisu, poštovní podací arch na č. l. 21 spisu/. Žalovaná netvrdila, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh uhradila více, než kolik uváděla žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 17. 6. 2023 uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy, kde je na místě podpisu žalované uvedeno její jméno a PIN kód , číslo, , z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o PIN, který byl zaslán a následně použit právě žalovanou k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Žalobkyně uváděla, že předmětná smlouva měla být žalovanou podepsána prostřednictvím SMS kódu, což ani nijak nedokládala, kdy navíc samotné zaslání SMS kódu by neprokazovalo vůli žalované být předloženou smlouvou ve znění, v němž je předkládána, vázána. Soud má za to, že uvedený PIN kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Navíc skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalované, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami /viz úvěrová smlouva včetně formuláře pro standardní informace v systému CEPR, sazebník poplatků na č. l. 12 spisu, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 14 spisu/.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že žalovaná uvedla, že nemá žádné dítě, její měsíční příjem činí 24 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 75 000 Kč a splátky na jiné úvěry činí 6 500 Kč. Žalovaná se dle zjištění žalobkyně nenacházela v insolvenci, v rozhodné době neměla závazky ve vztahu k úvěrovým společnostem, nebyla evidována v registru SOLUS a neměla exekuci /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 10 – 11 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity na č. l. 22 spisu/. Soud ovšem dospěl k tomu, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalované, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění příjmů od žalované bez dalšího ověření. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně nijak nezjišťovala (natož že by ověřovala) výši nákladů na bydlení a na živobytí. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalované, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala její měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odstavce 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se system