Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 86 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná dne , datum, písemně uznala dluh ve výši 94 600 Kč představující doplatek ceny výcviku „, Anonymizováno, “ a sjednala s žalobkyní splátkový kalendář. Žalovaná uhradila první dvě splátky, avšak splátky třetí až dvanáctou již neuhradila, nesplacená jistina tak činí 86 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že v důsledku prodlení se splátkou nastala ztráta výhody splátek, a že žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne , datum, k úhradě celého dluhu.Žalovaná se s nárokem žalobkyně neztotožnila. Potvrdila, že splátkový kalendář podepsala, že uhradila první dvě splátky a že se účastnila na prvním modulu výcviku a navazujícím online koučinku. Uvedla však, že následně z důvodu nemoci, závažných rodinných okolností a výpadku příjmů výcvik přerušila. O situaci žalobkyni informovala a žádala o odklad splátek. Namítla, že jí po úhradě druhé splátky již nebylo poskytnuto odpovídající plnění, že za neabsolvovaný výcvik nemá povinnost hradit další cenu a že zaplacené částky by jí měly být vráceny. Zpochybnila rovněž zesplatnění celé pohledávky.V reakci na vyjádření žalované žalobkyně trvala na tom, že žalované umožnila účast ve výcviku, zpřístupnila jí elektronické výukové materiály, které žalovaná zčásti využila, a následně jí nabídla i účast v podzimním běhu kurzu. Podle žalobkyně neúčast žalované ve výcviku ze zdravotních, rodinných či finančních důvodů nemá vliv na její povinnost uhradit sjednanou cenu. Žalobkyně poukázala na písemné uznání dluhu, na sjednanou ztrátu výhody splátek a na obchodní podmínky, podle nichž po zahájení výcviku nelze účast stornovat. Po výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právo na zaplacení celého dluhu uplatnila předžalobní výzvou ze dne , datum, a současně uvedla, že se s žalovanou dohodla na odkladu splatnosti třetí až páté splátky do splatnosti splátky šesté. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně, původně požadovaného z celé částky 86 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to za dobu od , Anonymizováno, do , datum, z částky 86 000 Kč, od , Anonymizováno, do , datum, z částky 51 600 Kč, od , Anonymizováno, . do , datum, z částky 43 000 Kč, od , Anonymizováno, . do , datum, z částky 34 400 Kč a od , Anonymizováno, do , datum, z částky 25 800 Kč.S ohledem na procesní dispozici žalobkyně se žalobou soud postupem dle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) za přepokládaného souhlasu žalované (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil (výrok I rozsudku).Soud pro úplnost konstatuje, že nevyhověl v pořadí již třetí žádosti žalované o odročení jednání. Žalovaná důvody uváděné v této ani v předchozích žádostech nijak nedoložila, a neprokázala tak existenci důležitého důvodu ve smyslu § 119 odst. 1 a § 101 odst. 3 o. s. ř. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den , datum, bylo žalované doručeno již dne , datum, , žalovaná měla tudíž dostatečný prostor své časové poměry termínu jednání přizpůsobit. Soud proto jednání neodročil a věc projednal v nepřítomnosti žalované, přihlédl přitom mimo jiné k závěrům rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , podle něhož se důležitost důvodu pro odročení posuzuje vždy v souhrnu všech okolností konkrétní věci.Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci. Žalovaná jako dlužnice dne , datum, podepsala vůči žalobkyni jako věřitelce listinu označenou „Uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři“. Za žalobkyni byla tato listina podepsána dne , datum, . V článku I listiny žalovaná uvedla, že má na základě přihlášky ze dne , datum, zájem absolvovat u žalobkyně výcvik „, Anonymizováno, “ za sjednanou cenu 103 200 Kč. Současně potvrdila, že na úhradu ceny výcviku ke dni podpisu uhradila 8 600 Kč a že zbývá doplatit 94 600 Kč. V článku III listiny bylo uvedeno, že žalobkyně eviduje vůči žalované dluh ve výši 94 600 Kč. V článku IV žalovaná bez výhrad prohlásila, že tento dluh uznává co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb.. V článku V listiny se účastnice dohodly na úhradě dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 8 600 Kč, a to bezúročně. Součástí ujednání byl rovněž rozpis jednotlivých splátek a ztráta výhody splátek pro případ prodlení žalované s úhradou, byť i jediné splátky. V článku VII bylo uvedeno, že uznání dluhu nabývá platnosti a účinnosti podpisem dlužnice. V článku X účastnice prohlásily, že jednotlivá ustanovení a podmínky listiny jsou míněny svobodně, vážně a určitě, že nejsou v omylu ani tísni a že listinu neuzavírají za nápadně nevýhodných podmínek /viz uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři na č. l. 28 spisu/. Dne , datum, žalovaná žalobkyni e-mailem oznámila, že z vážných zdravotních a rodinných důvodů bude nucena dočasně přerušit absolvování kurzu, a žádala o informaci, jak lze kurz přerušit, popřípadě v něm pokračovat později. Následně požádala o úpravu splátkového kalendáře tak, aby třetí až pátá splátka byly uhrazeny společně se splátkou šestou. Žalobkyně žalovanou s odkazem na všeobecné obchodní podmínky, s nimiž žalovaná při objednání kurzu vyjádřila souhlas, informovala, že storno již zahájeného výcviku není možné a že žalovaná může buď výcvik dokončit, nebo jej přerušit a pokračovat v některém z dalších běhů. Současně žalobkyně souhlasila s posunutím splatnosti třetí až páté splátky do splatnosti splátky šesté. Žalovaná poté požádala o přerušení výcviku a o rezervaci místa v podzimním kurzu /viz emailová komunikace na č. l. 58–60 spisu/. Žalobkyně žalovanou předžalobní výzvou ze dne , datum, , předanou téhož dne k poštovní přepravě, vyzvala k úhradě dluhu /viz předžalobní upomínku na č. l. 30-31, podací stvrzenka na č. l. 32/.Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužné plnění nad rámec nesporně uhrazené první a druhé splátky zaplatila nebo že by její dluh zanikl jiným způsobem. S ohledem na procesní obranu žalované ji soud při jednání dne , datum, postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzval, aby doplnila tvrzení o tom, zda a z jakého důvodu dluh v rozsahu uznání v době uznání nevznikl nebo netrval. Současně ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval k označení a předložení důkazů k těmto tvrzením. K vyhovění výzvě jí poskytl patnáctidenní lhůtu a poučil ji o následcích jejího nesplnění. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala.Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2053 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z § 133 o. s. ř., podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.Se zřetelem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala dluh co do důvodu i výše. Tímto jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni založila vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval (§ 2053 o. z.). Ve sporu o splnění uznaného dluhu (utvrzeného závazku) proto tíží žalovanou břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností, jimiž by tuto domněnku vyvrátila. Žalovaná nezpochybnila, že listinu o uznání dluhu podepsala. Namítala pouze, že kurz neabsolvovala v plném rozsahu, a proto nemá hradit jeho cenu v rozsahu neabsolvované části, a dále uvedla, že si není vědoma, že by při objednávce kurzu potvrdila seznámení s obchodními podmínkami žalobkyně, které proto nečetla. Tato tvrzení však žalovaná nedoplnila o konkrétní rozhodné skutečnosti, z nichž by plynulo, že dluh v uznaném rozsahu v době uznání nevznikl nebo netrval, ani neoznačila důkazy k jejich prokázání. Žalovaná byla proto podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, na výzvu však nereagovala. Žalovaná tak neprokázala skutečnosti svědčící o neexistenci dluhu, jeho zániku nebo jeho případném úplném či částečném splnění po uznání. Ani z provedeného dokazování nevyšel najevo opak. Ve smyslu § 133 o. s. ř. proto soud vychází z toho, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval, a žalobě v plném rozsahu vyhověl (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , příp. rozhodnutí téhož soudu sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, ).Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně ve znění částečného zpětvzetí uplatnila.Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř..O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 50 968,80 Kč, když s ohledem na rozsah zpětvzetí, považuje soud její neúspěch za neúspěch v poměrně nepatrné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 440 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 000 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 270 Kč dle § 14 odst. 2 a.t., když se zástupce žalobkyně dostavil k ústnímu jednán nařízenému den , datum, , které se však nekonalo, včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 088 Kč, a to náhrada 696 Kč za cestovné dne , datum, v částce 96 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., náhrada 696 Kč za cestovné dne , datum, v částce 96 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a náhrada 696 Kč za cestovné v částce 96 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 280 Kč ve výši 8 248,80 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.Ke kalkulaci nákladů právního zastoupení soud pro úplnost uvádí, že zástupce žalobkyně se k jednání nařízenému na den , datum, dostavil, jednání však konáno nebylo a věc nebyla projednána. Zástupce přitom nebyl o nekonání jednání včas předem vyrozuměn. Nejde proto o úkon právní služby spočívající v účasti při jednání ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) a. t., za který by náležela plná mimosmluvní odměna. Podle § 14 odst. 2 a. t. mu náleží náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání. S ohledem na to nebyla přiznána plná odměna ani paušální náhrada hotových výdajů, která je spojena pouze s uskutečněným úkonem právní služby (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2207/26 nebo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ).