Žalobkyně se dne , datum, obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne , datum, , v níž se domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Credit Portal, a. s., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, , kterou se žalovaný společně s poplatkem ve výši , částka, zavázal uhradit do , datum, . Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.creditportal.cz, kde žalovaný zadal své osobní údaje a následně SMS kódem, který obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně podepsal úvěrovou smlouvu. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována lustrací ve veřejně dostupných rejstřících ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která žalovaného vyzvala nejméně 7 dnů před podáním žaloby k úhradě dluhu. Žalobkyně pro případ, že by soud nepovažoval její nárok ze smlouvy o úvěru za prokázaný, žádala, aby byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byly prokazatelně poskytnuty finanční prostředky, které nevrátil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:5. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na účet žalovaného dne , datum, částku , částka, /viz potvrzení o platbě na č. l. 20 spisu, odpověď banky na č. l. 41 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k úhradě dopisem odeslaným dne , datum, /viz smlouva o PP na č. l. 10-15 spisu, dílčí smlouva o PP na č. l. 16 spisu, oznámení o PO na č. l. 21 spisu, výzva k úhradě na č. l. 22 spisu, potvrzení o podání na č. l. 23 spisu, seznam na č. l. 24 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 44 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani to v řízení jinak nevyšlo najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, . Žalobkyně totiž soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez jakéhokoliv podpisu žalovaného ať již ve fyzické či elektronické podobě. Smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – totiž neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Smlouva obsahuje za žalovaného toliko jeho tištěné jméno a příjmení s uvedením SMS kódu 162587, který nelze však považovat za elektronický podpis. Obdobným způsobem, tedy ve formě prostého textu s uvedením SMS kódu stejného znění, je pak uvedeno i ve formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru /viz smlouva na č. l. 6-9 spisu, formulář na č. l. 17-19 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho, aniž by si s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv mohla být jista, že jí tyto údaje poskytla právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu předloženého znění.7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva předloženého znění, nemohl by ji soud posoudit jako platnou. Na základě předložených důkazů totiž nebylo možné učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nahlédnutím do veřejně přístupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, nedoložila však k této skutečnosti žádné důkazy ani neuvedla tvrzení o výši výdajů a příjmů žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Na tomto místě považuje soud za vhodné uvést, že podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Již společně s předvoláním k jednáním přitom byla soudem vyzvána, aby se k jednání dostavila připravena tvrdit a prokázat, že smlouvu o úvěru předloženého znění sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně řádně ztotožněný žalovaný a že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.11. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.12. Podle § 1745 o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného odeslala částku , částka, . Jak přitom bylo uvedeno výše, vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou předloženého znění, vzniklo na jeho straně obdržením této částky bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobě v rozsahu bezdůvodného obohacení vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), která byla žalovanému odeslána dne , datum, s tím, že do dispozice žalovaného se dostala dne , datum, . Splatnost pohledávky tak nastala dne , datum, , následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídající prvnímu dni prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).19. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyla prokázána existence smlouvy o úvěru soud žalobu ohledně požadavku na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru v částce , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení za období předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení a z částky převyšující přiznaný zůstatek jistiny zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 21 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ).21. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za podání ze dne , datum, , neboť jím žalobkyně pouze doplnila žalobní tvrzení, která mohla a měla být uvedena v samotné žalobě. Tento úkon tak nelze považovat za účelný.