Žalobkyně se obrátila dne 15. 5. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 759,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 21. 3. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 19. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 759,54 Kč zavázala uhradit do 20. 3. 2024. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, , kde si žalovaná zvolila parametry úvěru a vyplnila své osobní údaje a právní předchůdkyně žalobkyně jí následně zaslala znění smlouvy o úvěru. Dále byla ověřena totožnost žalované a smlouvy byla uzavřena prostřednictvím SMS kódu ve znění , Anonymizováno, . Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 19. 12. 2023 na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, jistinu úvěru. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak neúspěšně.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byl řádně předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 19. 12. 2023 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku ve výši 7 000 Kč /viz zpráva , právnická osoba, . na č. l. 26 - 29 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k 17. 12. 2025, postoupení bylo žalované oznámeno a odesláno žalované spolu s předžalobní výzvou /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, . x , Jméno žalobkyně, .) v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 15 spisu, dílčí smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, . x , Jméno žalobkyně, .) na č. l. 14 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 16, potvzrení o podání zásilky na č. l. 17/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27. 12. 2025, která byla odeslána dne 30. 12. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 16 p. v. spisu, potvrzení o podání zásilky na č. l. 17 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na dlužnou částku něčeho uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 19. 12. 2023 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text smlouvy, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který neobsahuje elektronický podpis žalované ani právní předchůdkyně žalobkyně, a to ani v elektronické podobě – tj. soudu předložené PDF dokumenty – neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva a její dodatky obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít a jméno a příjmení žalované, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 9 - 12 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 6 -8 spisu/. Z těchto listin tak nelze podle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dovozovala vůli žalované z uvedeného SMS kódu ve znění , Anonymizováno, , jeho odeslání žalované a následné přiložení ke smlouvě však nijak nedoložila. Uvedení SMS kódu ve smlouvě není možné považovat za elektronický podpis. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru ve znění textu na č. l. 9 - 12 spisu, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala. Neuvedla však, jakým způsobem mělo k přezkumu dojít, z jakých poměrů žalované vycházela a jakým způsobem její majetkové poměry ověřovala. K prokázání splnění této zákonné povinnosti také soudu ničeho nedoložila.7. Soud neprovedl k důkazu potvrzení o platbě na č. l. 13 spisu, když toto potvrzení se projednávané věci nijak netýká. Potvrzuje provedení platby ve zcela jiné výši a na jiný účet, než je uvedeno v žalobě. Soud má za to, že tento důkaz byl k žalobě připojen omylem.8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované celkem částku ve výši 7 000 Kč bez právního důvodu, žalovaná se tak na její úkor bezdůvodně obohatila a má povinnost tuto částku vrátit. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2025, žalobkyně tak je ve věci aktivně legitimována. Soud proto žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 30. 12. 2025 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, dle informace na , webová stránka, se do dispozice žalované dostala dne 2. 1. 2026. Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení ve lhůtě bez zbytečného odkladu od výzvy, za kterou lze považovat lhůtu tří dnů stanovenou v předžalobní výzvě, tedy do 5. 1. 2026. Ode dne následujícího, tedy 6. 1. 2026, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši 11,5 % podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).16. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření úvěrové smlouvy s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ani na příslušenství z částky převyšující přiznanou částku, za období předcházející datu splatnosti bezdůvodného obohacení a v sazbě převyšující zákonnou sazbu (výrok II. tohoto rozsudku).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů, neboť úspěch obou účastnic ve věci byl prakticky stejný, když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 47 % a žalovaná v rozsahu 53 % (výrok III. tohoto rozsudku).18. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí 1 000 Kč podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 800 Kč, zbývá jí tedy doplatit 200 Kč. K otázce přiznání náhrady soudního poplatku účastníku, který jej dosud nezaplatil, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 674/2001 (výrok IV. tohoto rozsudku).