Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 61 469,6 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 663,95 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 59 980,6 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 564,03 Kč za období od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 61 469,6 Kč ode dne , datum, do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy byla posuzována jeho příjmová a výdajová stránka. Žalobkyně užila výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (,,MLS“) a dále zjišťovala, zda žalovaný neměl závazky u jiných věřitelů. U žalovaného byly zjištěny ryze osobní závazky ve výši 160 Kč. Statistický model umožňuje identifikovat výši příjmu, který je schopen žadatel dlouhodobě dosahovat. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS (s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti), ISIR a CEE (oboje s výsledkem v registru nenalezen), jakož i NRKI (s výsledkem nalezen - pozitivní vyhodnocení). Žalobkyně si od žalovaného vyžádala výpis z účtu za období od 5. , Anonymizováno, . do , datum, . Žalovaný v kontraktačním procesu uvedl zaměstnavatele , právnická osoba, , , adresa, . Z výpisu bylo zjištěno, že žalovaný za období 5/2025 obdržel příjem ve výši 22 731 Kč, za období 6/2025 ve výši 19 939 Kč a za období 7/2025 ve výši 17 932 Kč, kdy tak aritmetický průměr činil částku 20 020 Kč. Žalovanému chodily také platby od , Anonymizováno, , Anonymizováno, spol. s. r.o. v průměrné výši 20 468 Kč a jeho příjem tak měsíčně činil přes 40 000 Kč. Žalobkyně však pro výpočet , jméno FO, využila tvrzenou částku 24 000 Kč. Žalovaný dle výpisu v dané době disponoval finančními prostředky nejméně ve výši 55 000 Kč, která do MLS zahrnuta nebyla. Byly ověřeny také výdaje žalovaného (např. na stravu, elektroniku, telekomunikační služby, vybavení domácnosti a drogerii). Žalobkyní nebyly ověřovány výdaje na bydlení, když žalobkyně využila výdaje na bydlení uvedené žalovaným ve výši 9 209 Kč. Žalobkyně k výdajům žalovaného podotkla, že se jednalo také o výdaje zbytné a jednorázové. Značnou část svých výdajů pak žalovaný nehradil přímo placením z účtu, ale i jiným způsobem, když velikou část příjmů vybíral prostřednictvím bankomatu. V případě žalovaného došlo k navýšení původně sjednaného rámce ve výši 50 000 Kč na rámec ve výši 60 000 Kč. K této změně, která byla učiněna stejného dne jako byla uzavřena smlouva, tj. , datum, , žalobkyně opět provedla výpočet dle MLS. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal řádně a včas úvěr splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky, když splatnost měsíční splátky byla stanovena na 20. den kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní, které je obdobou internetového bankovnictví. Žalovaný obdržel návrh smlouvy a souhlas se zněním smlouvy potvrdil kódem, který mu byl zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, . Tímto kódem byla smlouva podepsána. Totožnost žalovaného byla ověřována prostřednictvím , jméno FO, . Dodatek ke smlouvě č. , hodnota, byl elektronicky podepsán na zařízení s označením iPhone 15 Pro. Čerpání úvěru proběhlo tím způsobem, že část byla použita k úhradě zboží (TCL 50C69B a další zboží v ceně 7 371 Kč), část byla čerpána formou převodu hotovosti na bankovní účet žalovaného a žalovaný čerpal finanční prostředky také prostřednictvím virtuální platební karty/mobilu, a to oboje dle uvedeného přehledu finančních transakcí (převodů) v období od , datum, do , datum, . Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 67 893,40 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Žalovaná částka činí celkem 61 469,60 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 59 980,60 Kč, poplatky ve výši 59 Kč (poplatek za výběr), náklady na vymáhání ve výši 430 Kč (součet neuhrazených nákladů za vymáhání) a smluvními pokutami účtovanými ve výši 1 000 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 9 663,95 Kč byl spočten jako součet nezaplacených úroků jednotlivých splátek do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tj. ode dne , datum, do dne sepsání návrhu, tj. do , datum, , z částky 59 980,60 Kč. Od následujícího dne (od , datum, ) do zaplacení byl požadován úrok ve výši 26,28 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 564,03 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 11,5 % ročně, byl spočten z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut od , datum, do , datum, . Z celkové dlužné částky byl požadován úrok z prodlení. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni v elektronickém systému CEPR/. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Při ověřování totožnosti žalovaného bylo využito ověřování jeho identity prostřednictvím , jméno FO, /viz smlouva o úvěru na č. l. 11 - 13, úvěrové podmínky na č. l. 14 - 18, dohledání informací - sjednání smlouvy na č. l. 72, dohledání informací o činnosti na č. l. 73, záznam z auditního logu na č. l. 75, sdělení BankiD na č. l. 106, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 108, detail události na č. l. 109 spisu/. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s rámcem ve výši 50 000 Kč. Úvěr sloužil také k zakoupení zboží TCL 50C69B a dalšího zboží v ceně 7 371 Kč. Úvěr měl být hrazen v pravidelných měsíčních splátkách s minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně však 400 Kč). Roční úroková sazba činila 26,28 % a RPSN činilo výši 29,7 %. Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživované dítě, bydlí v podnájmu, je zaměstnán s celkovým čistým měsíčním příjmem ve výši 24 000 Kč u zaměstnavatele , právnická osoba, Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši 10 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč a u splátek všech úvěrů bylo uvedeno 0 Kč. Dále byl uzavřen dodatek ke smlouvě, na jehož základě došlo k navýšení úvěrového limitu na částku ve výši 60 000 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 11 - 13, karta klienta na č. l. 21, informace na č. l. 74, dodatek na č. l. 74 p.v. spisu/. Před poskytnutím úvěru žalobkyně postupuje v souladu se svou metodikou posouzení úvěruschopnosti klienta. V době lustrace žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný splácí jiným společnostem částku ve výši 160 Kč. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný se opakovaně ocitl v prodlení se splácením svého závazku. V lednu 2025 mu byla odmítnuta žádost o poskytnutí finančního produktu na částku ve výši 40 000 Kč/viz ověření bonity na č. l. 19 - 20, úvěrová zpráva na č. l. 24 - 25 spisu/. Za období od , datum, do , datum, byly na bankovní účet žalovaného připsány finanční prostředky v celkové výši 187 763 Kč a celkem odešly finanční prostředky ve výši 187 651,19 Kč. Za měsíc červenec (do 29. 7.) byly na bankovní účet připsány finanční prostředky ve výši 55 148 Kč a celkem z bankovního účtu odešlo 54 991,76 Kč. Na účet byla od plátce ,,, právnická osoba, , připsána dne , datum, platba ve výši 22 731 Kč, dne , datum, ve výši 19 939 Kč a dne , datum, ve výši 17 392 Kč. Na stejný účet byla od plátce ,,, Anonymizováno, , právnická osoba, .“ připsána dne , datum, platba ve výši 19 335 Kč, dne , datum, ve výši 21 194 Kč a dne , datum, ve výši 20 867 Kč. Z účtu byla dne , datum, provedena platba ve výši 15 000 Kč se zprávou pro příjemce ,,nájemné“. Platba ve výši 15 000 Kč byla provedena z účtu také dne , datum, a dne , datum, (oboje bez specifikace platby). Z bankovního účtu byly dále hrazeny poplatky mobilnímu operátorovi T-Mobile, a to konkrétně platba dne , datum, ve výši 4 885,64 Kč, dne , datum, ve výši 4 498,30 Kč a dne , datum, ve výši 4 264,64 Kč. Dne , datum, byla provedena platba ve výši 3 200 Kč se zprávou pro příjemce ,,plyn, elektrika“ a dne , datum, byla provedena platba ve výši 5 430 Kč se zprávou pro příjemce ,,elektřina“ /viz výpis z účtu na č. l. 79 - 98 spisu/. Žalovaný celkem čerpal finanční prostředky ve výši 67 893,4 Kč a uhradil celkem částku 10 434 Kč /viz výpis čerpání a splátek na č. l. 22 - 23 spisu/. Dne , datum, byly poskytnuty finanční prostředky společnosti , právnická osoba, ., a to ve výši 7 371 Kč, které byly uhrazeny žalobkyní /viz výpis čerpání a splátek na č. l. 22 - 23, sdělení komerční banky na č. l. 103, potvrzení o transakci na č. l. 104, opis výpisu převodů na č. l. 65, smlouva o úvěru na č. l. 11 - 13 spisu/. Na bankovní účet, vedený na jméno žalovaného, byly žalobkyní poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 10 748 Kč /viz sdělení banky na č. l. 39, výpisy z účtu na č. l. 40 - 54, opis výpisu převodů na č. l. 65, výpis obratů na č. l. 111, sdělení banky na č. l. 112 spisu/. Žalovaný dále čerpal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 49 774,4 Kč, kdy se jednalo o úhrady mobilem nebo kartou /viz výpis čerpání a splátek na č. l. 22 - 23, opis výpisu karetních transakcí na č. l. 66 - 67 spisu/. Žalobkyně z důvodu, že žalovaný neprováděl splátky úvěru řádně a včas, přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, , předaným k poštovní přepravě dne , datum, , k úhradě dluhu, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do , datum, . Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne , datum, . Dále byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou k plnění ze dne , datum, , předanou k poštovní přepravě dne , datum, /viz výzva ke zaplacení na č. l. 26, podací arch na č. l. 27, výpis ke sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 115, předžalobní výzva na č. l. 28, podací arch na č. l. 29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Z výňatku ze znaleckého posudku č. , č. účtu, soud neučinil žádné skutkové zjištění.6. Soud pak zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu dotazem na poskytovatele služeb elektronické komunikace - O2, T-Mobile, Vodafone, když takový důkaz by byl nadbytečný s ohledem na učiněný závěr, že mezi účastníky byla daná smlouva uzavřena. Dále pak soud zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na prodejce , právnická osoba, ., když od uvedené společnosti soud do dne nařízeného jednání žádné vyjádření neobdržel a tento důkaz pak byl nadbytečný, když z jiných důkazů vyplynulo, že žalobkyně za žalovaného rozhodnou částku uvedenému prodejci uhradila.7. Soud z hlediska zjištěného skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně poskytla úvěr po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, když toto nemá za prokázané.8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.9. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dáno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu v převážné části za důvodnou. Předně se soud zabýval tím, zda žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Byť se žalobkyně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala, tak z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně žalovanému úvěr poskytla po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, resp. že by dospěla k odpovídajícímu závěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřovala výši příjmu žalovaného, a to z bankovního účtu, kdy bylo patrné, že žalovanému bylo vyplaceno v měsíci květnu 22 731 Kč, v měsíci červnu 19 939 Kč a v měsíci červenci 17 392 Kč. Uvedené částky zcela neodpovídají částce 24 000 Kč, která byla uvedena ve smlouvě. Co se pak týká dalšího příjmu v podobě poukazovaných finančních prostředků od plátce , Anonymizováno, , právnická osoba, . pak žalobkyně uváděla, že z těchto příjmů ve svých výpočtech nevycházela a vycházela právě z částky ve výši 24 000 Kč, kterou uvedl žalovaný. Zde je na místě poznamenat, že není zřejmé, zda skutečně prostředky poukazované od plátce , Anonymizováno, , právnická osoba, . představovaly přímo příjmy žalovaného. Taková skutečnost ze strany žalobkyně ověřována žádným způsobem nebyla (např. vyžádáním pracovní smlouvy, výplatních pásek či jiným způsobem). Co se však týká výdajových poměrů žalovaného, tak z předložených transakcí na bankovním účtu bylo patrné, že výdaje žalovaného jsou značně rozdílné oproti tomu, z jaké výše výdajů vycházela žalobkyně. Z účtu žalovaného byl hrazen nájem ve výši 15 000 Kč měsíčně. Minimálně tomu tak bylo v měsíci květnu 2025. Další pravidelná platba v této výši byla provedena také v měsíci červnu a červenci (zde již však bez bližší identifikace platby). Dále byly patrné další pravidelné úhrady z bankovního účtu za energie, a to konkrétně ve výši 3 200 Kč v měsíci červnu (uvedena zpráva plyn a elektrika), dne , datum, ve výši 5 430 Kč (uvedena zpráva elektřina). Dále byly patrné úhrady mobilnímu operátorovi, a to v nezanedbatelné výši. Konkrétně se jednalo o částky ve výši 4 885,64 Kč dne , datum, , ve výši 4 498,30 Kč dne , datum, a ve výši 4 264,64 Kč dne , datum, . Uváděné platby tedy představovaly hlavní platby z bankovního účtu žalovaného, když se nepochybně nejednalo o platby zbytné. Tyto platby samy o sobě v souhrnu odpovídaly téměř výši příjmu, z něhož vycházela žalobkyně (a to bez zohlednění dalších nákladů, které byly vynakládány). Pokud bychom vzaly prostředky, poukázané na bankovní účet, v souhrnné výši, pak je potřeba zohlednit i to, že za období měsíce července (do 29. 7.) byly na bankovní účet připsány finanční prostředky ve výši 55 148 Kč a odepsány byly finanční prostředky ve výši 54 991,76 Kč, což je opět v rozporu se závěry, které ohledně schopností žalovaného učinila žalobkyně. Dále pak bylo z úvěrové zprávy patrné, že žalovanému byla v měsíci lednu 2025 odmítnuta žádost o úvěr s limitem 40 000 Kč a dále, že byl žalovaný v prodlení se splácením jiného úvěru. Ačkoliv tedy žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného, je zřejmé, že finanční situace žalovaného nebyla žalobkyní hodnocena dostatečně a řádně, resp. učiněný závěr o jeho majetkové situaci nebyl správný. Žalobkyně vycházela z výdajů za bydlení ve výši 9 209 Kč, když uvedla, že výdaje na bydlení ověřovány nebyly. Ze zjištěných skutečností je však zřejmé, že náklady na bydlení byly ve větším rozsahu a bylo tak na místě takový hlavní výdaj náležitě ověřit. To pak navíc za situace, kdy byla indicie k tomu, že nájemné bylo hrazeno ve výši 15 000 Kč. Tato skutečnost má pak vliv i na stanovení výsledné částky dle výpočtu MLS. Z výpisu k bankovnímu účtu je zřejmé, že i v době před bezprostředním uzavřením smlouvy o úvěru výdaje žalovaného dosahovaly téměř výše finančních prostředků, které na účet byly připsány. Za daných okolností je tedy potřeba, aby poskytovatel finančního produktu řádně posoudil, zda finanční prostředky mají být žadateli poskytnuty či nikoliv. V tomto případě navíc existovala indicie svědčící v neprospěch poskytnutí úvěru, spočívající v tom, že se žalovaný dostával do prodlení s úhradami splátek a již mu také byla odmítnuta žádost o poskytnutí úvěru, a to ještě v nižším rozsahu (v lednu 2025 ve výši 40 000 Kč). S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, když její závěr o hodnocení majetkové situace žalovaného a jeho možnosti úvěr splácet nebyl správný. Z těchto důvodu soud dovodil, že smlouva nebyla uzavřena platně.15. Soud na tomto místě poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/2022, z jehož závěrů plyne, že okolnost, že dluh ze spotřebitelského úvěru, a to celý či jeho část, byl ze strany spotřebitele splacen, nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tedy ani skutečnost, že žalovaným bylo na předmětný závazek plněno, nemůže zvrátit závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně.16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, je následkem absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný od žalobkyně čerpal finanční prostředky ve výši 10 748 Kč (tyto byly převedeny na účet žalovaného), dále za žalovaného byla uhrazena částka ve výši 7 371 Kč (za nákup zboží, zakoupeného od společnosti , právnická osoba, .) a v poslední řadě žalovaný od žalobkyně čerpal finanční prostředky ve výši 49 774,40 Kč, když tyto byly uhrazeny mobilem či virtuální kartou. K tomuto soud uvádí, že opis transakcí, které byly provedeny kartou, se shoduje s variabilním symbolem smlouvy, která mezi účastníky byla uzavřena, a zachycené transakce odpovídaly výpisu čerpání). Soud tedy v daném případě dospěl k závěru, že i tyto finanční prostředky byly žalobkyní za žalovaného vynaloženy. Celkově tedy byly ve prospěch žalovaného žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši 67 893,40 Kč. Žalovaný pak žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 10 434 Kč. Soud tedy z uvedených důvodů uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 57 459,40 Kč (67 893,40 Kč - 10 434 Kč), která představuje holý zůstatek neuhrazené poskytnuté jistiny. Žalovaný byl povinen vrátit tyto finanční prostředky bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne , datum, , kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Tohoto dne se tak žalovaný mohl objektivně s obsahem zásilky seznámit a byl tak vyrozuměn o povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni. Ve výzvě k zaplacení byl termín pro zaplacení stanoven do 14 dní od sepsání výzvy (označena datem , datum, ), tj. do dne , datum, , kdy se tak od následujícího dne, tedy od , datum, , žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).17. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuta, smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dané období, jakož i zákonný úrok z prodlení z částky, která přesahovala zůstatek samotné dlužné jistiny]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (viz výrok II. tohoto rozsudku).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 586,30 Kč, přičemž tato částka představuje 59,8 % z jejich celkové výše 17 702,90 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 074 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši 61 469,60 (jistina), za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 3 580 Kč/úkon, tj. ve výši 10 740 Kč a 3x náhrada hotových výdajů po 450 Kč/úkon, tj. celkem 1 350 Kč. Konečně má zástupce nárok na 21 % DPH ve výši 2 538,90 Kč (tj. z částky 12 090 Kč jako součtu odměny a náhrady hotových výdajů), to vše podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 dále dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § l3 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).19. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal nárok na odměnu za vyjádření ze dne 9. 7. 2026, jímž žalobkyně reagovala na výzvu poskytnutou soudem k doplnění tvrzení a označení důkazů, když příslušné skutečnosti měly být uvedeny již v samotné žalobě.