39 C 201/2022-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 4 190,11 Kč s příslušenstvím na základě skutkových tvrzení, že si žalovaná objednala u vybraných e-shopů zboží v ceně 4 959,11 Kč spolu se službou [anonymizováno] nákupní účet, přičemž limit odložených plateb žalovaného činil až 10 000 Kč. Poplatek za prodloužení splatnosti podle Všeobecných obchodních podmínek 5 Kč za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc při platbě minimálně 10 % z celkové jistiny a ve výši 10 % za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Žalobkyně tak účtuje poplatek ve výši 233 Kč poplatku z prodlení ve výši 1 077 Kč. Žalovaná zaplatila částku 2 079 Kč. 2. Účastníci se k jednání nedostavili, ačkoliv měli doručení vykázané. Soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud zjistil, že si žalovaná objednala u vybraných e-shopů zboží v hodnotě 4 959,11 Kč spolu se službou [anonymizováno] nákupní účet, přičemž limit odložených plateb žalovaného činil až 10 000 Kč. Žalovaná zaplatila částku 2 079 Kč. Žalobkyně je podnikající právnickou osobou, která za poplatek poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Objednávku této služby, lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Žalobce má s těmito vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva ke službě [anonymizováno] účet-smlouvu o nákupním účtu (Smlouva ze dne [datum], [ulice] podmínky, Ceník). Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky pro zákazníky a Ceník, a to prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku tak, že žalovaná prostřednictvím těchto prostředků požádala elektronickým podepsáním návrhu Smlouvy žalobce o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto Návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS, a žalobce tento návrh akceptoval opatřením Smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobce. Podle Obchodních podmínek vzala žalovaná na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti bude žalované vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 5 Kč za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc při platbě minimálně 10 % z celkové jistiny a ve výši 10 % za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Zápůjční úroková sazba se s nárůstem odkládané částky snižuje. Přesnou výši poplatku za odložení splatnosti a způsob výpočtu stanovuje ceník. Žalovaná se dále zavázala uhradit poplatek za správu a vedení účtu. V případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování: 150 Kč, uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování: 250 Kč, uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování: 350 Kč, uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování: 450 Kč, uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování: 550 Kč, uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování: 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Žalobkyni vznikla pohledávka ze Smlouvy se splatností [datum], která byla vyčíslena celkem na 4 190,11 Kč. Tato částka zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 2 880,11 Kč (faktury, vyúčtování) a dlužné poplatky ve výši 233 Kč. Úvěruschopnost žalované posoudila žalobkyně podle registru [příjmení]. 4. Z výpisu z účtu [anonymizováno] vyplývá, že žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 4 959,11 Kč a žalovaná zaplatila 2 079 Kč, a byly postupně účtovány poplatky (smluvní pokutu), za prodloužení délky splatnosti tak, že jejich celková výše činí 1 077 Kč. 5. Žalobkyně uzavřela smlouvu o zápůjčce v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná jednala jako fyzická osoba, jedná se proto o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následující obč. zákoníku. Podle § 1810 obč. zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel a na závazky z nich vzniklé. Podle § 419 obč. zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 2 obč. zákoníku, pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 6. Podle §86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle §86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. 10. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se zjišťuje, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. 12. Podle §586 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 13. Podle rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum] ([číslo]), Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 14. Podle §580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud