48 C 230/2021-33 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 43 652,59 Kč, poplatky za pojištění 366,33 Kč (3x za 3, 4 a [číslo] po 122,11 Kč), náklady vymáhání 200 Kč (dva obyčejné dopisy po 100 Kč), smluvní pokuty 1 500 Kč (3x po 500 Kč za prodlení s úhradou splátky) se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve výši měsíčních splátek 3,05% z dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení a úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaný celkem vyčerpal částku 47 400 Kč a uhradil částku 19 800 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle statistického modelu, byly dotazovány veřejné registry, nebyly zjištěny negativní poznatky k žalovanému. 2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými důkazními prostředky. 4. Nahrávka hovoru mezi žalobkyní a žalovaným prokazuje, že bylo hovořeno s žalovaným, protože uvedl skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr, bylo mu sděleno, že má doložit své příjmy, buď výpis z účtu, kde bude výplata, nebo potvrzením zaměstnavatele, a to do 5 pracovních dnů. Podrobnosti měli být žalovanému zaslány do emailu. Žalovaný potvrdil výdaje ve výši 15 000 Kč za celou domácnost. 5. Kopie řidičského průkazu a občanského průkazu žalovaného prokazuje, že jimi disponuje žalobkyně. 6. Úvěrová zpráva NRKI prokazuje, že žalovaný měl 3 existující splátkové smlouvy, dvě již byly ukončeny, a měl jednu nesplátkovou a dvě kreditní karty. Splátky hradil ve výši 567 Kč, 949 Kč a 11 121 Kč, celkem dlužil 1 346 695 Kč, na kontokorentu měl vyčerpáno 4 515 Kč, na kreditních kartách měl vyčerpáno 10 118 Kč a 18 397 Kč, nebyl ani u jednoho úvěru po splatnosti. 7. Interní zpráva žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného prokazuje, že žalovanému byl [datum] schválen revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, že žalovaný je ženatý, má 2 děti a bydlí v podnájmu. Je zaměstnancem s příjmy 24 500 Kč, příjem ostatní členů domácnosti činí 10 000 Kč, měsíční výdaje jsou 15 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v MVCR, ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a [příjmení] bez negativních zjištění. Žalovaný měl doložit výpis z účtu s příjmy. Měl být schopen splácet schválený úvěr ve výši 915 Kč měsíční splátky z disponibilních příjmů. 8. [příjmení] [příjmení] prokazuje, že nebyl nalezen u žalovaného žádný závazek po splatnosti. 9. Předžalobní výzva ze dne [datum] prokazuje, že byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 10. Poštovní podací arch prokazuje odeslání dopisu žalovanému dne [datum]. 11. Smlouva [anonymizováno] půjčka – [anonymizováno] úvěr [číslo] ze dne [datum] byla uzavřena elektronicky, předmět byl [anonymizováno] úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokem 29,88 % ročně. Žalovaný měl být zaměstnán u [právnická osoba], s příjmem 24 500 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 10 000 Kč, má 2 děti, žalovaný prohlásil, že se jedná o pravdivý údaj. 12. Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba], neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 13. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že žalovaný vyčerpal celkem 47 400 Kč a uhradil celkem 19 800 Kč, již od první splátky byl žalovaný prodlení s úhradami. 14. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 15. Výzva ke splacení celého dluhu ze dne [datum] prokazuje, že byl úvěr žalovaného zesplatněn. 16. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 17. Soud zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh na zjištění uživatele tel. č. [tel. číslo] a IP adresy [číslo]. 18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením ohledně uzavření úvěrové smlouvy, čerpání úvěru a splácení úvěru, na která soud v plném rozsahu odkazuje. I přestože není úvěrová smlouva žalovaným podepsaná, tak s ohledem na úhrady úvěru, poskytnuté kopie dokladů totožnosti a výpis z účtu je patrné, že ji uzavřel žalovaný. V rámci zkoumání úvěruschopnosti byly posuzovány veřejné registry, ale nebyl zjištěn a ověřen pracovní poměr žalovaného a ani jeho příjmy, tyto jsou pouze tvrzeny v úvěrové smlouvě. 19. Soud se proto dále podrobně zaobíral posouzením úvěruschopnosti žalovaného. 20. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 22. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru. 23. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních