50 C 105/2023-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 10. 2022, doplněnou dne 27. 6. 2023, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 5 354 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 2. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 160 Kč a dalšími poplatky za volitelné služby nejpozději do 2. 10. 2021. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná ani přes upomínky ničeho neuhradila. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 4 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 160 Kč, poplatků za volitelné služby v celkové výši 194 Kč, úroků z prodlení v kapitalizované výši 135,88 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 2 065 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 5 354 Kč od 3. 10. 2021 do 31. 12. 2021. Žalobkyně se dále domáhala uhradit úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 354 Kč od 3. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 9. 2021 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 160 Kč a poplatky za volitelné služby v celkové výši 194 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 2. 10. 2021. 6. Ze Sazebníků platného od 1. 9. 2020 se podává, že v případě prodlení žalované s úhradou úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 35 Kč denně, maximálně však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dlužné částky. 7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že byla dne 2. 9. 2021 z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 4 000 Kč. 8. [právnická osoba], prokazuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaná. 9. Kopie občanského průkazu žalované prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 10. Z výpisu o posouzení úvěryschopnosti vyplývá, že žalovaná měla v době žádosti o poskytnutí úvěru čistý měsíční příjem ve výši 17 000 Kč. Na nákladech na bydlení hradila 3 000 Kč, na půjčkách 1 200 Kč a na ostatních výdajích pak 1 000 Kč. Výše žalobkyní ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činil 22 000 Kč. 11. Z výplatní pásky soud zjistil, že žalované byla za měsíc červenec 2021 vyplacena mzda ve výši 22 024 Kč. 12. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2022 a předloženého podacího lístku vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 13. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr 4 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 160 Kč a poplatky za volitelné služby v celkové výši 194 Kč v jedné splátce nejpozději do 2. 10. 2021. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. 26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli pos