50 C 119/2022-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 25. 3. 2022, doplněnou dne 6. 10. 2022, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 5 215 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 23. 4. 2021 smlouvu o úvěru ve znění smlouvy ze dne 30. 4. 2021, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu s příslušenstvím nejpozději do 23. 5. 2021. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná ani přes upomínky ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2021 na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 4 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 715 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny 4 500 Kč od 24. 5. 2021 do 29. 10. 2021, zákonných úroků v kapitalizované výši 167,83 Kč, úrok v kapitalizované výši 150 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 256 Kč. Žalobkyně dále požaduje úroky z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 4. 2021 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 2 500 Kč Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 30. 4. 2021 byl úvěr navýšen na celkovou částku 4 500 Kč Smlouvy nejsou žalovanou vlastnoručně podepsány. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s příslušenstvím do 23. 5. 2021. Pro případ prodlení žalované se splácením si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaná v prodlení. 6. Výpis z účtu prokazuje, že dne 23. 4. 2021 byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 2 500 Kč a dne 30.4.2021 částka 2 000 Kč. 7. [právnická osoba], prokazuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla v době poskytnutí úvěru žalovaná. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 15. 11. 2021, jak je doloženo podacím archem ze dne 16. 11. 2021. 9. Z předložených upomínek ze dne 6. 6. 2021, 15. 6. 2021 a 23. 6. 2021 se podává, že žalovaná byla opakovaně upomínána k zaplacení dlužné částky. 10. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 9. 3. 2022 a předloženého podacího archu ze dne 11. 3. 2022 vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž jí byla poskytnuta lhůta do 18. 3. 2022. 11. Dle výpisu úkonů byla za žalovanou vykonána dne 20. 12. 2021 cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele a dne 15. 12. 2021 jí byl zaslán obyčejný dopis. 12. Podáním ze dne 6. 10. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 865 Kč, tj. o kapitalizovaný úrok 150 Kč a smluvní pokutu 715 Kč. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení částečně zastavil (výrok I. rozsudku). 13. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 4 500 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit nejpozději do 23. 5. 2021. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v t