50 C 147/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 12. 6. 2023, doplněnou dne 13. 9. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 31 085,35 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným uzavřela dne 18. 12. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu se smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 21 480 Kč prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 3 320 Kč nejpozději do 18. 2. 2022. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 3 319,99 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 4. 2022 na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 23 354,88 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 2 094,29 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 488,57 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 374,99 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 157,27 Kč, inkasního poplatku ve výši 4 178,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 730,47 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 4. 2. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 2 407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 323 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 4 500 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 3 320 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 6. Z žádosti o úvěr se podává, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem 28 643 Kč měsíčně. Bydlel u rodičů, na nákladech spojených s bydlením hradil 1 000 Kč, na osobních nákladech pak 3 860 Kč. Měsíčně splácel další půjčky splátkou v celkové výši 4 700 Kč. 7. Z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 1. 11. 2020 vyplývá, že pracovní poměr žalovaného se s účinností od 1. 11. 2020 sjednává na dobu neurčitou. 8. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný pobíral za měsíc říjen 2020 čistou mzdu ve výši 25 794 Kč, ze mzdy byla provedena srážka ve výši 865 Kč, a za měsíc listopad 2020 čistou mzdu ve výši 31 493 Kč, ze mzdy byla provedena srážka ve výši 1 102 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a jejích příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023, jak je doloženo podacím archem ze dne 10. 2. 2023. 10. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 a předloženého podacího archu ze dne 29. 5. 2023 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy. 12. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 13. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 23. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky za poskytnutí úvěru v celkové výši v celkové výši 21 480 Kč prostřednictvím měsíčních splátek v dohodnuté výši nejpozději do 18. 2. 2022. Žalovaný na úvěr uhradil 3 319,99 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 24. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došl