50 C 153/2023-85 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 3. 2023, doplněnou ze dne 11. 9. 2023, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 15 644 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 16. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a dalšími poplatky prostřednictvím 24 měsíčních splátek. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 12 313 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 11 248 Kč, poplatků ve výši 396 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 1 470 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 102,86 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 22. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2021 soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, smluvním úrokem ve výši 49,10 % ročně a poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši dle splátkového kalendáře. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. 6. Opis výpisu proplacení smlouvy prokazuje, že byla z účtu žalobkyně dne 16. 12. 2021 na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 15 000 Kč. 7. [právnická osoba], potvrzuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaná. 8. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaná měla 2 ukončené splátkové kontrakty a 1 kreditní kartu, má 1 existující ve výši 5 254 Kč. Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí. 9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem 18 000 Kč, další půjčky neměla. Lustrace databází ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS byla s negativním výsledkem. 10. Kopie občanského průkazu a průkazu pojištěnce žalované prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 11. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že splácení úvěru a výši dlužné částky. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 12 313 Kč. 12. Z upomínek ze dne 21. 11. 2022 a ze dne 6. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně upomínána k úhradě dlužné částky. 13. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 3. 2. 2023 (včetně poštovního podacího archu ze dne 6. 2. 2023) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se smluvními úroky, poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby prostřednictvím 24 měsíčních splátek v dohodnuté výši. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 12 313 Kč. 26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho