50 C 159/2023-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 10. 7. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 30 950 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 28. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 050 Kč, nejpozději do 20. 6. 2022. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr částečně plnila. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 24 943 Kč, smluvních úroků v kapitalizované výši 1 791 Kč, nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, smluvních pokut ve výši 2 994 Kč a ve výši 1 122 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 28. 5. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalované a částka 2 500 Kč bude vyplacena na bankovní účet zprostředkovatele jako provize za sjednání úvěru. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 21,05 % ročně prostřednictvím 40ti měsíčních splátek ve výši 1 050 Kč, nejpozději do 20. 9. 2025. Pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý případ prodlení s úhradou měsíční splátky úvěru a náklady na upomínání ve výši 100 Kč. 6. Potvrzení o provedení transakce prokazuje, že dne 2. 6. 2022 byla z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 27 500 Kč. 7. [právnická osoba], prokazuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaná. 8. Z prohlášení o závazcích spotřebitele, prohlášení o výdajích spotřebitele a posouzení úvěryschopnosti zákazníka se podává, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem ve výši 22 775 Kč. Bydlela v nájemním bytě, na nákladech na bydlení hradila 12 250 Kč, na splátkách dalších úvěrů částku 6 811 Kč. 9. Z nájemní smlouvy ze dne 24. 6. 2021 bylo zjištěno, že náklady žalované na bydlení činí 12 250 Kč měsíčně. 10. Z výplatních lístků žalované vyplývá, že žalovaná pobírala za měsíc únor 2022 čistou mzdu ve výši 18 744 Kč, za měsíc březen 2022 čistou mzdu ve výši 24 893 Kč a za měsíc duben 2022 čistou mzdu ve výši 25 526 Kč. 11. Lustrace databází INS a CEE prokazuje, že byla s negativním výsledkem. 12. Z lustrace REPI se podává, že žalovaná měla celkem 1 existující úvěr ve výši 50 000 Kč. 13. Z bonity smlouvy bylo zjištěno, jak žalovaná úvěr splácela a výši dlužné částky. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 8 940 Kč. 14. Z upomínky ze dne 25. 4. 2023 a předžalobní výzvy k úhradě ze dne 27. 5. 2023 (včetně poštovního podacího lístku ze dne 27. 5. 2023) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 15. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 16. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 23. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 26. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalované a částka 2 500 Kč bude vyplacena na bankovní účet zprostředkovatele jako provize za sjednání úvěru. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se smluvním úrokem prostřednictvím 40ti měsíčních splátek v dohodnuté výši. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 8 940 Kč. 27. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce