50 C 175/2022-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 10. 2022, doplněnou dne 19. 12. 2022, domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 31. 5. 2021 úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 1 100 Kč. Úvěryschopnost žalované byla posouzena žalobkyní na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a lustrací žalované v nebankovních databází a registrů. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 320 Kč a dalšími poplatky za volitelné služby nejpozději dne 30. 6. 2021. Žalovaná na úvěr ani přes upomínky ničeho neuhradila. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 1 100 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 320 Kč, poplatků za vybrané služby v celkové výši 110 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 2,94 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 805 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny 1 530 Kč od 1. 7. 2021 do 28. 9. 2021. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 1 530 Kč od 1. 7. 2021 zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 31. 5. 2021 soud zjistil, že smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsána, místo podpisu obsahuje podpisový kód [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 1 100 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 320 Kč a poplatky za vybrané služby v celkové výši 110 Kč, tj. celkem 1 530 Kč v jedné splátce do 30. 6. 2021. 6. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru se podává, že v případě prodlení s úhradou splátky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 35 Kč denně, maximálně 490 Kč měsíčně. 7. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli prokazuje, že dne 31. 5. 2021 byla z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 1 100 Kč. 8. [právnická osoba] prokazuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byla v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaná. 9. Z výpisu posouzení úvěryschpnosti se podává, že žalovaná měla ke dni podpisu úvěrové smlouvy čistý měsíční příjem ve výši 10 000 Kč, měsíční výdaje pak 4 500 Kč. 10. Kopie občanského průkazu žalované prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 11. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2022 a předloženého podacího lístku ze dne 25. 8. 2022 vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž jí byla poskytnuta lhůta do tří dnů od doručení výzvy. 12. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy. 13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 1 100 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu s dalšími poplatky a náklady nejpozději do 30. 6. 2021. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. 25. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 26. Podle