50 C 21/2023-39 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 11. 2022 a doplněnou dne 27. 2. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 5 714 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným dne 13. 6. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč a dalšími poplatky za volitelné služby, nejpozději do 13. 7. 2022. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, smluvní pokuty ve výši 150 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši 37,57 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 714 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2022 soud zjistil, že smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč a poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 13. 7. 2022. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. 6. Opis výpisu proplacení smlouvy prokazuje, že dne 13. 6. 2022 byla z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 5 000 Kč. 7. Zpráva [anonymizována dvě slova], prokazuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaný. 8. Výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 3. 3. 2022 do 31. 3. 2022 prokazuje, že žalobkyně disponovala informací o vlastnictví bankovního účtu žalovaného, na který zaslala peníze dle úvěrové smlouvy. 9. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje, že bylo celkem vyčerpáno 5 000 Kč a uhrazeno nebylo ničeho. 10. Kopie občanského průkazu žalovaného prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 11. Z potvrzení o provedení ověření bonity vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán se mzdou ve výši 24 000 Kč, splátky jiným společnostem činily 1 300 Kč. Dále byla úvěryschopnost žalovaného prověřena lustrací v databázích ISIR, NRKI, SOULUS a CRIBIS. 12. Úvěrová zpráva NRKI prokazuje, že žalovaný má 1 existující splátkový kontrakt, na který měsíčně hradí 1 580 Kč a 1 kreditní kartu s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Další informace nejsou podstatné pro rozhodnutí. 13. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 7. 10. 2022 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž mu byla poskytnuta lhůta do 30 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvu žalobkyně předala k poštovní přepravě dne 10. 10. 2022. 14. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy. 15. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 16. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 23. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 26. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč a poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, nejpozději do 13. 7. 2022. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. 27. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit