50 C 25/2023-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 27. 9. 2022, doplněnou dne 7. 3. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 8 749 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 15. 12. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč a zápůjčním úrokem v kapitalizované výši 3 586 Kč prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v dohodnuté výši. V případě prodlení žalovaného byl žalovaný povinen hradit účelně vynaložené náklady spojené s mimosoudním vymáháním dlužné částky ve výši 121 Kč měsíčně. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 1 200 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 8 749 Kč. Dále se žalobkyně domáhala uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 1. 5. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 15. 12. 2021 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že první čerpání ve výši 5 000 Kč bude provedeno automaticky po uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a zápůjční úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1/5 z dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. V případě prodlení žalovaného se splácením úvěru je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každý měsíc prodlení. 6. Výpis z účtu prokazuje, že byla z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] dne 15. 12. 2021 poukázána částka 5 000 Kč. 7. [právnická osoba] prokazuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaný. 8. Z výpisů k revolvingovému účtu vyplývá, jak žalobkyně účtovala žalovanému zápůjční úrok, poplatky za čerpání úvěru a v jaké výši žalovanému předepisovala měsíční splátky. Ke dni 10. 6. 2022 činila dlužná částka 8 749 Kč. 9. Kopie občanského průkazu žalovaného prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 10. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný bydlel v pronájmu, byl student, měsíční příjem žalovaného činil 20 030 Kč měsíčně, celkové měsíční náklady pak 12 000 Kč. 11. Z výpisů z osobního účtu žalovaného č. [bankovní účet] se podává, že počáteční zůstatek na předmětném účtu za období od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021 činil mínus 9 891,86 Kč, konečný zůstatek pak mínus 8 942,11 Kč. Za období od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 činil konečný zůstatek na účtu mínus 8 677,18 Kč. V průběhu této doby byla žalovanému na tento účet poukazována mzda, žalovaný v četných případech za služby a zboží platil kartou, vybíral peníze z bankomatu. 12. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 8. 7. 2022 a předloženého podacího archu ze dne 8. 7. 2022 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 13. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny a zápůjční úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v dohodnuté výši. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 1 200 Kč. 26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost