50 C 38/2023-42 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7. 3. 2023, ve znění jejího doplnění ze dne 25. 4. 2023 a ze dne 15. 5. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 119 057 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 7. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 166,39 % ročně prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 6 518 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr ani přes upomínky ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 66 664,94 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 16 792,37 Kč, smluvních pokut v celkové výši 35 000 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit smluvní úrok z prodlení ve výši 102,09 % ročně z dlužné částky 66 664,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 7. 2023 a věc projednal dle § 101 odst. 3, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, právní zástupkyně žalobkyně se k jednání dostavila. Soud tak jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 5. Z Návrhu na uzavření úvěrové smlouvy/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 5. 2019 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 166,39 % ročně prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 6 518 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku ohledně, které bude žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od zesplatnění úvěru a náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Smlouva o úvěru byla žalobkyní schválena dne 13. 5. 2019. Součástí oznámení o schválení úvěrové smlouvy byl i splátkový kalendář. 6. Doklad o vyplacení úvěru potvrzuje, že byla z účtu žalobkyně na účet [číslo] [bankovní účet] poukázána dne 10. 5. 2019 částka 70 000 Kč. 7. Ze zprávy [anonymizováno] [právnická osoba] vyplývá, že majitelem účtu [číslo] [bankovní účet] byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní [příjmení] [příjmení], [datum narození]. 8. Společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne 7. 5. 2019 dokládá, že [příjmení] [příjmení], [datum narození], souhlasil s vyplacením úvěru žalovanému na svůj bankovní účet. 9. Hodnocení klienta prokazuje, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán s čistým příjmem 26 117 Kč měsíčně. Bydlel u rodičů, náklady na bydlení činily 1 000 Kč, životní minimum bylo stanoveno částkou 3 410 Kč, další výdaje pak částkou 2 000 Kč. Další úvěry a půjčky žalovaný neměl. Finanční zůstatek žalovaného tak činil 18 707 Kč. 10. Kopie občanského žalovaného dokládá pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 11. NRKI report ze dne 7. 5. 2019 prokazuje, že žalovaný neprochází databází NRKI/BRKI. 12. Lustrace registru [příjmení] ze dne 9. 5. 2019 byla bez negativního záznamu. 13. Z Karty klienta se podává, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 32 590 Kč. Splátku splatnou dne 15. 11. 2019 neuhradil a dále neplnil ničeho. 14. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 7. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný vlastnil od 10. 5. 2018 živnostenské oprávnění v oblasti opravy ostatních dopravních prostředků a pracovních strojů a v oblasti přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, zprostředkování obchodu a služeb. 15. Z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 16. 12. 2019 a ze dne 15. 1. 2020, soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek před zesplatněním úvěru spolu s upozorněním, že v případě neuhrazení dojde ke zesplatnění celého úvěru. 16. Z oznámení ze dne 19. 1. 2020 vyplývá, že žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu neplnění platebních povinností žalovaným. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení. 17. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 18. Z Předsmluvního formuláře, Prohlášení klienta, Dodejky ze dne 15. 5. 2019 a Výpisu ze seznamu registrovaných subjektů finančního trhu soud žádná zjištění nečerpal, neboť neobsahují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 19. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy. 20. Soud dokazování doplnil o lustraci exekucí, ze které vyplývá, že proti žalovanému byly před uzavřením úvěrové smlouvy s žalobkyní vedeny četné exekuce. 21. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 22. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 23. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 24. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 25. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 26. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 27. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 28. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 29. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 30. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 31. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel