61 C 209/2023-17 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29.6.2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 1 679,74 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne 28.9.2010 uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 36 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 66 096 Kč (půjčku 36 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 30 096 Kč) prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 1 116 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 22.11.2011. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 63 012 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve zbylé výši 1 679,74 Kč Žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 5 039,22 Kč a úroku z prodlení od 21.1.2020 do zaplacení z částky 1 679,74 Kč. Úrok z prodlení ve výši 5 039,22 Kč představuje úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 679,74 Kč od 30.11.2011, od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky do 20.1.2020, tj. do doby uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný dne 28.9.2010 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] dle které jí společnost poskytla půjčku ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 30 096 Kč, a to ve 59 týdenních splátkách po 1 116 Kč (60. splátku ve výši 252 Kč). Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami na kontokorentní úvěry v září 2010 činila 17,14 % (viz zdroj ČNB). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobkyni. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou. 5. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 36 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30 096 Kč v 60 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil na pohledávku částku 63 012 Kč. Úroková sazba kontokorentních úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy o půjčce, tj. září 2010, činila 17,14 % ročně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 7. Soud dospěl ohledně souhrnného poplatku k názoru, že souhrnný poplatek představuje v celé výši smluvní úrok, tedy odměnu za půjčení peněz. Soudu je z úřední činnosti známo, že [právnická osoba] [anonymizováno], která rovněž na základě smluv o postoupení pohledávek nabyla ze smluv o půjčce uzavíraných společností [právnická osoba] pohledávky za dlužníky, definuje souhrnný poplatek v celé výši pouze jako smluvní úrok. 8. Soud tak posoudil souhrnný poplatek jako smluvní úrok z hlediska jeho přiměřenosti a shledal, že souhrnný poplatek (úrok) 30 096 Kč činí cca 107 % ročně, což ho činí nepřiměřeným. Otázkou nepřiměřenosti úroku ve spotřebitelských vztazích (tím předmětná smlouva o půjčce bezesporu je) se zabýval v četných rozhodnutích i NS ČR, který definoval nepřiměřený úrok zpravidla jako úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák. (viz rozsudek NS ČR ze dne 27.2.2007, sp.zn. 33 Odo 236/2005). Z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům se splatností do jednoho roku v březnu 2005 soud nahlédl, že úroková sazba kontokorentních úvěrů se v době uzavření smlouvy o půjčky činila 17,14 % ročně. I přes zvýšenou míru rizikovosti, kterou zde pro právní předchůdkyni žalobkyně představovala smlouva o půjčce uzavřená se žalovaným (z obecné zkušenosti je soudu známo, že na nebankovní instituce se dlužníci obracejí až v okamžiku, kdy jim není vyhověno ze strany bank) nelze považovat úrok přesahující 100 % ročně za přiměřený. Rovněž nelze připustit, aby případná nepříznivá ekonomická situace dlužníků byla zneužívána ke generování nepřiměřených zisků věřitelů. Soud tak ujednání o úroku (souhrnném poplatku) shledal absolutně neplatným. 9. Soud následně žalovaným uhrazenou částku 63 012 Kč započetl na jistinu ve výši 36 000 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně tak byla uhrazena v plné výši. Důsledně tomu soud žalobu v plném rozsahu zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II tohoto rozsudku dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném byl ve věci zcela úspěšný žalovaný. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.