61 C 43/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 1.12.2022 doplněnou dne 16.3.2023 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 3 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 4 650 Kč (půjčku 3 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 1 650 Kč) prostřednictvím 31 týdenních splátek ve výši 150 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 31.1.2006. Žalovaná na pohledávku uhradila celkem 1 250 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve zbylé výši 2 193,55 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 1 206,45 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 4 145,86 Kč a úroku z prodlení od 19.12.2020. 2. Dále se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 3 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce č [číslo], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 4 650 Kč (půjčku 3 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 1 650 Kč) prostřednictvím 31 týdenních splátek ve výši 150 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 11.10.2005. Žalovaná na pohledávku uhradila celkem 1 250 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve zbylé výši 2 193,55 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 1 206,45 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 4 239,31 Kč a úroku z prodlení od 19.12.2020. 3. Následně vzala žalobkyně dne 22.12.2022 žalobu částečně zpět co do nároku plynoucího ze smlouvy o půjčce [číslo]. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 2 o.s.ř. (viz usnesení ze dne 3.1.2023, [číslo jednací]). 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná dne 7.3.2005 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] dle které jí společnost poskytla půjčku ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 1 650 Kč, a to ve 31 týdenních splátkách po 150. Žalovaná převzala půjčku v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy (viz smlouva o půjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Domácnost žalované měla v době uzavření smlouvy celkové příjmy ve výši 10 625 Kč. Výdaje domácnosti činily 9 300 Kč měsíčně. Žalovaná byla vedena na úřadu práce. Půjčku uzavřela za účelem nákupu oblečení. Údaje v zákaznické kartě byly ověřeny m.j. z výměry podpory (viz zákaznická karta). Úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem se splatností do jednoho roku v březnu 2005 činila 12,21 % ([webová adresa] [anonymizováno] [rok] [rok]). Žalovaná na dluh uhradila celkem 1 250 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy - seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 viz doklad o odeslání - podací lístek ze dne 1.2.2021). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva a viz doklad o odeslání - podací lístek). 7. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 8. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku 3 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 150 Kč ve 31 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila na pohledávku pouze částku 1 250 Kč. Úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem se splatností do 1 roku v době uzavření smlouvy o půjčce, tj. březnu 2005, činila 12,21 % ročně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 9. Soud dospěl ohledně souhrnného poplatku k názoru, že souhrnný poplatek představuje v celé výši smluvní úrok, tedy odměnu za půjčení peněz. Soudu je z úřední činnosti známo, že [právnická osoba] S.à.r.l., která rovněž na základě smluv o postoupení pohledávek nabyla ze smluv o půjčce uzavíraných společností [právnická osoba] pohledávky za dlužníky, definuje souhrnný poplatek v celé výši pouze jako smluvní úrok (viz např. řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem sp.zn. 8 C 241/2017, sp.zn. 8 C 359/2016 nebo sp.zn. 8 C 367/2016). 10. Soud tak posoudil souhrnný poplatek jako smluvní úrok z hlediska jeho přiměřenosti a shledal, že souhrnný poplatek (úrok) 1 650 Kč představuje úrok přes 120 %, což ho činí nepřiměřeným. Otázkou nepřiměřenosti úroku ve spotřebitelských vztazích (tím předmětná smlouva o půjčce bezesporu je) se zabýval v četných rozhodnutích i NS ČR, který definoval nepřiměřený úrok zpravidla jako úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák. (viz rozsudek NS ČR ze dne 27.2.2007, sp.zn. 33 Odo 236/2005). Z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům se splatností do jednoho roku v březnu 2005 soud nahlédl, že úroková sazba se v době uzavření smlouvy o půjčky činila 12,21 % ročně. I přes zvýšenou míru rizikovosti, kterou zde pro právní předchůdkyni žalobkyně představovala smlouva o půjčce uzavřená se žalovanou (z obecné zkušenosti je soudu známo, že na nebankovní instituce se dlužníci obracejí až v okamžiku, kdy jim není vyhověno ze strany bank) nelze považovat úrok přesahující 120 % ročně za přiměřený. Rovněž nelze připustit, aby případná nepříznivá ekonomická situace dlužníků byla zneužívána ke generování nepřiměřených zisků věřitelů. Soud tak ujednání o úroku (souhrnném poplatku) shledal absolutně neplatným. 11. Soud dále posoudil, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěryschopnost žalované splatit poskytnutou půjčku. Ačkoliv v době uzavření smlouvy o půjčce neexistovala zákonná povinnost úvěryschopnost věřitele posoudil úvěryschopnost dlužníka, otázka„ zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip