50 C 200/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 7. 2023, doplněnou dne 4. 12. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 8 728 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč prostřednictvím jedné splátky, nejpozději do 20. 1. 2023. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 10 937 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 7 033 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši 261,81 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 26. 7. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a dalšími poplatky prostřednictvím jedné splátky, nejpozději dne 19. 11. 2022 bez prodloužení. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 300 Kč. 6. Opis výpisu proplacení smlouvy prokazuje, že dne 21. 10. 2022 byla z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 15 000 Kč. 7. [právnická osoba], prokazuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v době poskytnutí úvěru žalobkyní žalovaný. 8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta se podává, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem 30 000 Kč, měl další půjčky ve výši 3 000 Kč. Lustrace databáze ISIR byla s negativním výsledkem. 9. Kopie občanského průkazu žalovaného prokazuje pouze to, že jí žalobkyně disponuje. 10. Screenshot bankovního účtu žalovaného za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 prokazuje, že žalobkyně disponovala informací o vlastnictví bankovního účtu žalovaného, na který zaslala peníze dle úvěrové smlouvy. Počáteční zůstatek na běžném účtu činil 0,32 Kč, konečný zůstatek pak 8,32 Kč. 11. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje splácení úvěru žalovaným a výši dlužné částky. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 10 937 Kč. 12. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 14. 4. 2023 (včetně poštovního podacího archu ze dne 17. 4. 2023) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 13. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 22. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 24. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč prostřednictvím jedné splátky, nejpozději dne 19. 11. 2022 bez prodloužení. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 10 937 Kč. 26. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,