50 C 222/2023-32 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 8. 2023, doplněnou ze dne 18. 1. 2024, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 6 790,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 6. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 044 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 18,09 % ročně a dalšími poplatky prostřednictvím 24 měsíčních splátek. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 302 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 5 833,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 957,21 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 738,36 Kč, poplatků za upomínání ve výši 800 Kč a nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 482 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit smluvní úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 7. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr k úhradě kupní ceny zboží/služby ve výši 6 044 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 18,09 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 204 Kč prostřednictvím 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 302 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za vymáhání splatného poplatku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky ve výši 100 Kč. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaný byl ke dni poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem ve výši 43 000 Kč. Bydlel ve vlastním domě/bytě, na nákladech hradil 8 700 Kč měsíčně, na splátkách dalších půjček a úvěrů 6 500 Kč měsíčně. 7. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli prokazuje, že byla dne 27. 8. 2022 z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 5 000 Kč. 8. Z historického výpisu má soud za prokázané, jak žalovaný úvěr splácel, včetně data, od kdy se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný celkem uhradil 302 Kč. 9. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 2. 2023 vyplývá zesplatnění úvěru ke dni 31. 3. 2023 z důvodu neplnění podmínek ze smlouvy o úvěru. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 a jejích příloh, soud zjistil, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 4. 2023, jak je doloženo poštovním podacím archem ze dne 2. 5. 2023. 11. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 14. 8. 2023 (včetně poštovního podacího archu ze dne 16. 8. 2023) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 12. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy. 13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 14. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 21. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 24. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na úhradu kupní ceny zboží/služby ve výši 6 044 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 18,09 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 204 Kč prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v dohodnuté výši. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 302 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 25. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvě