61 C 237/2025-25 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, doplněnou dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, , kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit půjčku spolu s poplatkem prostřednictvím splátek do , datum, Kč. Žalovaný uhradil celkem , částka, . Dále právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši , částka, , kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit půjčku spolu s poplatkem prostřednictvím splátek do , datum, Kč. Žalovaný uhradil celkem , částka, . Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:Žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, (viz smlouva o půjčce), dle které mu společnost poskytla půjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek , částka, , a to v 52 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Úvěryschopnost žalovaného nebyla posuzována.Dále žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce č. , hodnota, (viz smlouva o půjčce), dle které mu společnost poskytla půjčku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek , částka, , a to v 52 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Úvěryschopnost žalovaného nebyla posuzována.Pohledávky za žalovaným z této smlouvy byly následně postoupeny dne , datum, smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz příloha č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek – Seznam postoupených pohledávek, viz potvrzení o úhradě kupní ceny). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, do , datum, (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání- podací lístek).5. Po právní stránce posoudil soud věc ve smyslu § 3028 odst.3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právní úpravy platné do , datum, .Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Dle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Dle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Dle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.Dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela dvě smlouvy o půjčce, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši , částka, a půjčku ve výši , částka, . Žalovaný obě částky převzal a zavázal se je uhradit spolu se souhrnným poplatkem v týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Žalovaný na 1. půjčku uhradil celkem , částka, a na 2. půjčku celkem , částka, . Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.7. Ačkoliv smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ale před účinností zákona č. 43/2013 Sb. účinného od , datum, , který zavedl sankci neplatnosti smlouvy, pokud věřitel s odbornou péčí neposoudí úvěryschopnost dlužníka (kdy tak nebude zřejmé, zda dlužník bude schopen poskytnutou částku splácet), je logické, že každý věřitel by měl před poskytnutím půjčky či úvěru řádně posoudit úvěryschopnost dlužníka, neboť je v zájmu věřitele, aby dlužník byl schopen poskytnutou půjčku/úvěr vrátit, a to bez ohledu na to, zda je tato povinnost uvedena v zákoně či nikoliv.8. Dle rozsudku NS ČR ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“9. Dle rozsudku