Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 39 600,18 Kč s úrokem, úrokem z prodlení, nákladů spojených s vymáháním ve výši 1 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně obchodního úroku v 72měsíčních splátkách. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na výši 2 000 Kč. I přes upomínku (, datum, ) nebyla zaplacena splátka úvěru splatná ke dni , datum, , proto došlo ke dni , datum, k zesplatnění jistiny úvěru. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 39 364 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 628,62 Kč vypočtený jako 57,99 % z částky 39 364 Kč od , datum, do , datum, podle § 122 odst. 4 ZSÚ, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč (za upomínku č., hodnota, . a č. , hodnota, ). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 236,18 Kč představující 0,1 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby.2. Žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud vyzval žalovaného, aby se k věci vyjádřila současně sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů předložených účastníky.3. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené elektronicky, prostřednictvím klientské zóny dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč s úrokovou sazbou 57,99 % ročně (RPSN 76,18 % ročně). Žalovaný se zavázal vrátit celkovou výši úvěru nejpozději do 72 měsíců od okamžiku čerpání poslední tranše úvěru. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná roční úroková sazba ve výši 57,99 % ročně z čerpané a dosud nesplacené části jistiny. Roční procentní sazba nákladů byla ve smlouvě uvedena ve výši 76,18 %. Celková částka, kterou měla žalovaná podle příkladu ve smlouvě zaplatit, činila při vyčerpání celého úvěrového rámce a splácení po dobu 72 měsíců částku 144 000 Kč. Součástí smlouvy jsou ujednání, podle kterého byl žalovaný povinen hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny k okamžiku čerpání poslední tranše, zaokrouhleno na celé koruny nahoru, přičemž minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na výši 2 000 Kč a byla splatná vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Smlouva dále obsahovala ujednání o nákladech upomínek ve výši 500 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku, ujednání o možnosti zesplatnit jistinu úvěru při neuhrazení celé dlužné částky ani po dvou upomínkách a ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky v případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí vyčíslenou dlužnou částku ve lhůtě uvedené v předžalobní výzvě.4. Žalovaný na úvěr zaplatil 8 splátek po 2 000 Kč, poslední dne , datum, a od , datum, je v prodlení, kdy neuhradil splátku splatnou dne , datum, . Žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila v částce 39 364 Kč.5. Upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k doplacení splátky splatné v měsíci únor 2026.6. Výzvou ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 52 772,62 Kč nejpozději do , datum, .7. Žalobkyně k výzvě soudu doložila doklady prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to bankovní historii výpis z účtu žalovaného za období , datum, do , datum, . Před poskytnutím úvěru si vyžádala doklady o totožnosti a provedla analýzu schopnosti splácet prostředkovým dvou externích společností – , Anonymizováno, , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z těchto hodnot: příjem 34 000 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč, náklady domácnosti 3 000 Kč, finanční závazky 4 500 Kč, sázení a hazardní hry 1 084 Kč, extra zůstatek na cokoliv 2 000 Kč. Po odečtení těchto částek žalovanému zůstal finanční zůstatek ve výši 6 065 Kč. Žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, ani proti němu nebyla vedena exekuce.8. Z veřejně dostupné databáze ČNB , Anonymizováno, soud zjistil, že v květnu 2025 úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR u běžných spotřebitelských úvěrů činila průměrně 8,16 % ročně.9. Závěr o skutkovém stavu: Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu včetně úroku ve výši 57,99 % ročně (RPSN 76,18 % ročně) splatit v 72měsíčních splátkách, ve výši 2 000 Kč splatných do 15 dne v měsíci. Žalovaný se počínaje , datum, dostal do prodlení s hrazením splátek, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do , datum, . Žalovaný zaplatil na úvěr celkem , hodnota, Kč. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně vyžádala doklady o totožnosti a provedla analýzu schopnosti splácet prostředkovým dvou externích společností.10. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § (§ 1 odst. 1 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy13. Podle § 6 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 1813 odst. 1 o. z., zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se zneužívající povaha ujednání posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.20. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.21. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.22. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.23. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o 8procentních bodů.25. Podle § 2991 odst. 1 odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Zjištěný shora uvedený skutkový stav posoudil soud na základě uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.27. Soud nejprve posuzoval, zda žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost spočívající v řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy uzavřel, že žalobkyně tuto povinnost splnila a žalovaný byl správně shledán úvěruschopným, kdy žalobkyně doložila konkrétní výpočet úvěruschopnosti žalovaného, z něhož vyplývá, že vycházela jednak z údajů sdělenými žalovaným, ale současně z informací i z bankovního účtu a externích databází. Posouzení se týkalo jak příjmové stránky žalovaného, tak jejích běžných výdajů, nákladů na bydlení, nákladů domácnosti, dosavadních závazků, exekucí, insolvence, platební morálky a dalších rizikových ukazatelů. I kdyby však soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, přesto by soud v daném případě nemohl dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle úhrad žalovaný splácel úvěrovou pohledávku po dobu 8 měsíců a nelze tedy uzavřít, že by zde byly v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, které by byly sto se projevit v podobě zákonné sankce – neplatnosti smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).28. Stejný závěr však nelze přijmout ohledně sjednaného úroku za poskytnutí úvěru.29. I při zohlednění skutečnosti, že úvěry poskytované nebankovními subjekty mají vyšší úvěrové náklady než bankovní úvěry, považuje soud sjednané úroky v daném případě výši 57,99 % ročně (RPSN 76,18 % ročně) za nemravné a dle § 580 o. z. smluvní ujednání o smluvních úrocích za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, několikanásobně přesahuje poskytnutý úvěr, kdy celkem měl žalovaný při splácení po dobu 72 měsíců uhradit 144 000 Kč. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Zvýšené podnikatelské riziko žalobkyně proto nelze v této věci považovat za takové, které by odůvodňovalo úrokovou sazbu téměř čtyřnásobně převyšující průměrnou sazbu srovnatelného produktu uvedenou přímo ve smlouvě, kdy i žalobkyně uvádí ve smlouvě, že podle statistických údajů systému časových řad ARAD zveřejňovaných Českou národní bankou činila nejvyšší průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami v měsíci leden 2025 sazbu 24,24 % a revolvingových úvěrů 14,82 % ročně (viz čl. 4.6. smlouvy). Za situace, kdy sama žalobkyně dospěla v rámci posouzení úvěruschopnosti k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, není odůvodněno úvěrové zatížení 57,99 % ročně (RPSN 76,18 % ročně). Tento závěr je v souladu i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn.: 20 Cdo 2617/2020).30. Jelikož soud posoudil smluvní úroky jako neplatné právní ujednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný uhradil 16 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1992/2024). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.31. Ve zbývající části (kapitalizovaného úroku ve výši 5 628,62 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 992,62 od , datum, do zaplacení) soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, kdy žalobkyni nelze s ohledem na dovozenou neplatnost ujednání o zápůjční úrokové sazbě pro rozpor s dobrými mravy přiznat ani další tyto smluvní nároky, které jsou s tímto nepřiměřeným ekonomickým a sankčním nastavením spotřebitelského úvěru bezprostředně spojeny.32. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, kdy ke dni rozhodování soudu byl předmět řízení vyčíslen na 47 477,80 Kč, přiznáno bylo včetně úroků vyčíslených ke dni rozhodování 24 666 Kč tj. 51,95% neúspěch 48,05 %. Žalobkyni tak náleží 3,9 % nákladů řízení.33. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 981 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby po 700 Kč podle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, 3 paušálními náhradami po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21 % DPH činí částku 4 858 Kč, z níž má žalobkyně právo pouze na 3,9 %, tedy na částku 190 Kč. Náklady řízení jsou splatné do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).