8 C 216/2021-25 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení částky 3 860 Kč s úrokem z prodlení od 2.7.2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovanou dne 16.12.2009 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 360 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 310 Kč. Žalovaná však půjčku řádně a včas nesplácela, celkem zaplatila částku 14 500 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na dlužné jistině 3 860 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 24.8.2018 a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 11.9.2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Na základě listinných důkazů předložených účastníky dospěl soud k následujícímu skutkovému zjištění. Žalovaná dne 16.12.2009 podepsala listinu označenou jako„ smlouva o půjčce“, jejímž obsahem je ujednání mezi původním věřitelem a žalovanou o uzavření smlouvy o půjčce ve výši 10 000 Kč. Součástí ujednání je prohlášení, že žalovaná převzala peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 8 360 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 18 360 Kč splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 310 Kč. Dále bylo ujednáno, že součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Obsahem smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2015 je ujednání mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupníkem o postoupení pohledávek dle příslušné přílohy. Ze seznamu pohledávek soud dále zjisti, že byla postoupena pohledávka za žalovanou. Z dopisu ze dne 25.6.2015 pak vyplývá, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno původním věřitelem. Z dopisu ze dne 11.9.2018 je zřejmé, že žalované bylo [právnická osoba] [anonymizováno] oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z dopisu ze dne 19.7.2021 je zřejmé, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Soud věc posoudil podle právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, neboť závazkový právní vztah mezi účastníky vyplývající ze smlouvy o půjčce vznikl před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ nový občanský zákoník“), kdy v souladu s § 3028 nového občanského zákoníku soud postupoval podle dosavadní právní úpravy a nikoli podle nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (podle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti; podle odstavce 3 věta prvá téhož ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy). 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 7. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 517 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis (nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku). 9. Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2 citovaného ustanovení). 10. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ve smlouvě o půjčce se původní věřitel zavázal poskytnout žalované jako dlužníkovi peněžní částku ve výši 10 000 Kč. Mezi nimi tak došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními tehdy účinného z.č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů. Žalovaná peněžní prostředky převzala při podpisu smlouvy, reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele. Součástí ujednání byla také úhrada poplatků za poskytnutí půjčky ve výši 8 360 Kč. Ačkoliv ve smlouvě není obsažena specifikace tohoto poplatku, je zřejmé i z obdobných sporů vedených žalobkyní, že tato představuje úplatu za užívání jistiny půjčky, tedy úroku dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše těchto úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá dle názoru soudu obecné korekci občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák. Dle těchto principů nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Viz také obdobně ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005. V projednávaném případě byla smlouva o půjčce sjednána mezi účastníky v prosinci 2009. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad [příjmení] – statistická data [obec] Národní banky v daném období činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 14,50 % ročně (prosinec 2009). Po přepočtu dohodnutých poplatků na úrok dospěl soud k výši cca 112 % ročně, což představuje více než sedminásobek úrokové sazby 14,50 % a dle názoru soudu nelze, než takové ujednání posoudit za nemravné a dle ust. § 39 obč. zák. neplatné, již s poukazem, že na straně poskytovatele půjčky se nalézal nebankovní subjekt a na straně dlužníka spotřebitel. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Za situace, kdy žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč a na tuto bylo splaceno 14 500 Kč, je zřejmé, že závazek zanikl splněním, neboť v důsledku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroku nemohlo být na úrok (souhrnný poplatek) započteno ničeho. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšná, ale žádní náklady řízení ji nevznikly.