8 C 222/2021-45 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 10 540 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 465 Kč. Žalovaný však půjčku řádně a včas nesplácel, celkem zaplatil částku 2 000 Kč, která byla zaúčtována na poplatek. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činila na dlužné jistině 15 000 Kč a na dlužném poplatku 10 540 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum] a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Na základě listinných důkazů předložených účastníky dospěl soud k následujícímu skutkovému zjištění. Žalovaný dne [datum] podepsal listinu označenou jako„ smlouva o půjčce“, jejímž obsahem je ujednání mezi původním věřitelem a žalovaným o uzavření smlouvy o půjčce ve výši 15 000 Kč. Součástí ujednání je prohlášení, že žalovaný převzal peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 12 540 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 27 540 Kč splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 465 Kč. Dále bylo ujednáno, že součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Obsahem smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je ujednání mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupníkem o postoupení pohledávek dle příslušné přílohy. Ze seznamu pohledávek soud dále zjisti, že byla postoupena pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne [datum] pak vyplývá, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem. Z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovanému bylo [právnická osoba] [anonymizováno] oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Soud věc posoudil podle právních předpisů platných a účinných do [datum], neboť závazkový právní vztah mezi účastníky vyplývající ze smlouvy o půjčce vznikl před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ nový občanský zákoník“), kdy v souladu s § 3028 nového občanského zákoníku soud postupoval podle dosavadní právní úpravy a nikoli podle nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (podle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti; podle odstavce 3 věta prvá téhož ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy). 6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 7. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 517 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis (nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku). 9. Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2 citovaného ustanovení). 10. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve smlouvě o půjčce se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi peněžní částku ve výši 15 000 Kč. Mezi nimi tak došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními tehdy účinného z.č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů. Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu smlouvy, reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele. Součástí ujednání byla také úhrada poplatků za poskytnutí půjčky ve výši 12 540 Kč. Ačkoliv ve smlouvě není obsažena specifikace tohoto poplatku, je zřejmé i z obdobných sporů vedených žalobkyní, že tato představuje úplatu za užívání jistiny půjčky, tedy úroku dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše těchto úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá dle názoru soudu obecné korekci občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák. Dle těchto principů nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Viz také obdobně ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005. V projednávaném případě byla smlouva o půjčce sjednána mezi účastníky v prosinci 2009. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad [příjmení] – statistická data [obec] Národní banky v daném období činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 14,50 % ročně (listopad 2009). Po přepočtu dohodnutých poplatků na úrok dospěl soud k výši cca 112 % ročně, což představuje více než sedminásobek úrokové sazby 14,50 % a dle názoru soudu nelze, než takové ujednání posoudit za nemravné a dle ust. § 39 obč. zák. neplatné, již s poukazem, že na straně poskytovatele půjčky se nalézal nebankovní subjekt a na straně dlužníka spotřebitel. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud proto žalobu v části požadovaných poplatků 10 540 Kč zamítl a rovněž zamítl žalobu i co do požadované části jistiny ve výši 2 000 Kč, neboť úhrada žalovaného nemohla být z důvodu absolutní neplatnosti ujednání o výši úroku (souhrnného poplatku) na tento poplatek započtena. Ve zbytku nároku vyhověl včetně úroku z prodlení z jistiny v zákonné výši dle nař. vl. 142/1994 Sb. ode dne [datum] do zaplacení, když prodlení nastalo nejpozději následující den po splatnosti půjčky. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl u obou účastníků téměř shodný, když z požadované částky 25 540 Kč bylo žalobkyni přiznáno 13 000 Kč.