8 C 242/2020-19 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému 5 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se pak zavázal půjčku včetně úroku ve výši 2 101,20 Kč splatit ve dvou splátkách k [datum] a [datum]. Před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalovaného v databázi SOLUS a centrální evidenci exekucí. Údaje uvedené v dotazníku ověřila hovorem s žalovaným na jím uvedeném telefonním čísle. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Připustil, že půjčku od žalobkyně měl, ale byla to půjčka ze dne [datum] O žalované půjčce nic neví. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] byla žalobkyni z účtu žalovaného zaslána částka 1 Kč. Dne [datum] byla na účet žalovaného zaslána částka 5 000 Kč a byla identifikována jako půjčka dle smlouvy [číslo]. Obsahem listiny označené jako„ Smlouva o půjčce [číslo]“ je závazek žalobkyně poskytnou žalovanému 5 000 Kč a závazek žalovaného zaplatit 3 567,77 Kč do [datum] a 3 533,43 Kč do [datum]. Nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, dle kterých si klient zvolí podmínky žádosti o půjčku na webových stránkách v sekci Mé aktivity, seznámí se s veškerými informacemi a stiskem tlačítka„ Další“ potvrdí výši požadované půjčky, dobu, na jakou má zájem, aby mu byla půjčka poskytnuta a výši jednotlivých splátek. Následně se klientovi vygeneruje text smlouvy o půjčce a zobrazí se mu text VOP a formulář s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. Zaškrtnutím políčka“ Souhlasím s podmínkami Smlouvy vyslovuje klient souhlas se zněním Smlouvy, zaškrtnutím políčka“ Souhlasím s VOP” vyslovuje klient souhlas se zněním VOP a zaškrtnutím políčka“ Souhlasím s podmínkami Předsmluvního formuláře” vyslovuje klient souhlas se zněním předsmluvního formuláře, a dále kliknutím na tlačítko“ Další“ smlouvu o půjčce klient uzavírá. Klient je dále povinen vyplnit dotazník týkající se jeho finanční a majetkové situace, zejména uvést informace o svém zaměstnání a zaměstnavateli, měsíčních příjmech a výdajích a případě i dalších již existujících závazcích. Po kliknutí na tlačítko„ Potvrdit žádost“ se považuje Žádost o půjčku za podanou a není možné ji nadále měnit. Žalobkyně od žalovaného před uzavřením zjistila, že je ženatý, pracuje ve [právnická osoba], jeho příjem činí 31 000 Kč měsíčně a výdaje 18 000 Kč. Dále měla informaci o tom, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 3 500 Kč. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] vyzván k zaplacení dlužné částky do [datum]. 4. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 5. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu ve světle shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, a to prostřednictvím webových stránek žalobkyně způsobem uvedeným ve všeobecných podmínkách, které jsou součástí smlouvy. Byť nebylo prokázáno ověření identity žalovaného v souvislosti s uzavřením této smlouvy, lze dovozovat ověření identity žalovaného z dřívějšího jednání mezi stranami, kdy již byla uzavřena jedna smlouva o zápůjčce, kdy sám žalovaný uzavření takové zápůjčky potvrdil. Peněžní prostředky pak byly prokazatelně odeslány na účet žalovaného a byly označeny číslem uzavřené smlouvy. Kontraktační proces uvedený ve všeobecných obchodních podmínkách kombinuje prostý elektronický podpis (heslo zadané při registraci) s mechanickými prostředky (klik myší na příslušné tlačítko). Lze proto uzavřít, že žalovaný opatřil smlouvu prostým elektronickým podpisem, neboť po zadání unikátních identifikačních údajů vztahujících se výhradně k jeho osobě mechanickým prostředkem„ kliknutím“ vyslovil souhlas s jejím zněním. 13. S ohledem na to, že žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, je třeba daný vztah poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 14. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona [číslo] výslovně nestanovil. 15. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleologickým výkladem. Ústavní soud totiž v usnesení pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 stanovil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkr